Závist je svině!

Kdo z vás nikdy nikomu nic nezáviděl?

A kdo nebyl smutný, že nikdy nebude mít tak krásné kudrnaté vlasy, modré oči, drahé auto, vydanou knihu… 🙂

S dovolením si tady dneska trochu pofňukám a postěžuju na to, jak těžké je pořád dokola snášet odmítavé stanovisko. Člověk pak začne pochybovat o tom, jestli má obesílání nakladatelů vůbec nějaký smysl. Jestli je jeho text vůbec dobrý. Tedy alespoň člověk s nějakou sebereflexí se nad tím určitě zamyslí.

Co s tím?

Chtělo by se mi říct, že nic. Že to vzdám a budu si psát do šuplíku nebo vydávat ebooky bez korekce, kterou si nemůžu dovolit. Ono se strašně snadno kritizuje, že v knize jsou hrubky a překlepy, ale pravdou je, že ebook samotný si na korektora prostě nevydělá.

A v šuplíku si to nikdo nepřečte a mě upřímně na psaní nejvíc baví ta zpětná vazba, i když je občas špatná a rozesmutní mě, pořád je to víc emocí než mi dá zásuvka u stolu.

Takže jedu dál.

A obesílám další a další. Když náhodou dostanu od někoho alespoň zpětnou vazbu s důvodem, proč můj text nevydají, zkusím ho trochu přepsat, ale smutnou pravdou je, že je výhra, když mi někdo alespoň odpoví.

A občas se závistivě šklebím na fotky autorů, kterým tatáž nakladatelství knihu vydala nebo se jim povedla kampaň na pointě. Ne na všechny, protože s některými jsem v kontaktu a vesměs jsou to fajn lidi, ale mám vybranou svou hrstku vyvolených a na ty se pak zle mračím třeba půl hodiny a s ďábelským svitem v očích pak pročítám na databazeknih.cz všechny negativní komentáře k jejich knihám, abych si spravila náladu 😀

Závist není právě chválihodná vlastnost.

Ale je lidská a cítíme ji všichni. Myslím, že v určitých chvílích nás může i nutit k lepším výsledkům, probouzí v nás soutěživost a chuť být úspěšný. Důležité je jí nepodlehnout, nenechat se od ní zdeptat. Člověk může být smutný, že nemá to, po čem třeba nejvíc touží, a pro co dělá první poslední, zatímco jiný toho dosáhl lusknutím prstu, ale nesmí se tím nechat ubít a sežrat zevnitř.