Díky mojí grafičce se mi do ruky dostala skvělá knížka. Pořád nemůžu uvěřit, že jde o autorčinu prvotinu.  Vyzvedla jsem si ji osobně v Praze a knížku jsem s sebou vzala na takovou menší vyhlídkovou procházku po těch nejvytíženějších pražských památkách, vynechali jsme jen hrad. Takže Zatracená láska  se se mnou podívala na Karlův most, Orloj i Staromák, původně jsem chtěla uhnout i na Václavák, ale tou dobou už jsem měla na nohách od nových žabek takový podlitiny, že jsem to vzdala :-), takže jsem ji fešandu vzala aspoň na náplavku na gelato, aby jí to nemrzelo 😀

Čtení bylo za odměnu

Doslova, protože doma jsem byla z toho trajdání po Praze pěšmo v nevhodné obuvi úplně vyřízená. Naštěstí jsem cestou domů nemusela řídit, protože manžel tvrdí, že to neumím a tak mě za střízliva k volantu nepustí, a když už se napije, aspoň mi pořád opakuje, jak to auto strašně trápim.

A byla to odměna opravdu sladká

Tím nemyslím, že by šlo o přeslazenou béčkovou romanci, ale že jsem si ji fakt užila. A to až tak, že jsem četla do jedný do rána, přestože jsem musela druhý den ráno brzy vstávat. Odložit knihu mě vlastně donutil manžel, kterej má prostě víc rozumu než já. Mimochodem, myslím, že se povahově i vzhledem dost podobá hlavnímu hrdinovi knihy. Tedy až na ten piercing, protože, když jsme se před lety poznaly, jezdil na motorce, už tenkrát byl potetovanej a holky po něm fakt šly, možná o to bylo to čtení pro mě zajímavější. 

Ale abych se vrátila ke knize, autorka se rozhodla ukázat nám už od začátku pohledy obou zúčastněných stran. Nejdřív jsem byla trochu otrávená z toho, že čtu jednu věc dvakrát, jen z jiného pohledu, ale pak jsem si na to zvykla a naopak jsem se na to srovnání začala těšit a to hlavně proto, že to napětí se jí tam podařilo nějakym zázrakem uchovat – nemám ponětí, jestli ho zakonzervovala octem nebo jinou kyselinou, ale pořád tam bylo, fakt. 

Překvapivý závěr

A za co musím autorku vychválit do nebeských výšin, je to, že ač už mám něco načteno – zvlášť v tomhle žánru a sama přemýšlím často spíš jako autor než čtenář, takže většinu zápletek prostě prohlédnu o několik kapitol dřív než k nim vůbec dojde, tak to rozuzlení na konci jsem nečekala. Respektive, věděla jsem, že k něčemu podobnému dojde už od samého začátku, ale co nebo kdo bude příčinou, jsem začala tušit až těsně před tím, než k tomu došlo. Takže za sebe tuhle krásku s nádhernou obálkou rozhodně doporučuju přečíst a má čestné místo v mé knihovně. Pevně věřím, že mě Tess ještě v budoucnu překvapí podobnou peckou, jako byla tahle.

Facebook
Twitter