Z růžové do černé

Královna květin svléká růžovou obálku a dostane nový výrazně temnější kabátek.

Proč?

Protože ač se původní růžová líbila nejen mě, ale i okolí, nevyjadřovala asi dostatečně, že nejde jen o přeslazenou romanťárnu, ale naopak jde místy o celkem drsný příběh dívky, která se rozhodla, že změní svůj osud. O tom, zda mám obálku vyměnit, jsem se radila, jak s holkama z týmu, tak s celou FB  a insta základnou, která mě sleduje a až na pár světlých výjimek (těm se upřímně omlouvám), se všem líbila víc nová, tmavá verze. A kterou bych si vybrala já?

Nejradši bych použila obě.

Příběh má dvě části a jak už to tak v knihách bývá, hlavní hrdinka prochází určitým vývojem. Na samém začátku bych si určitě – jak grafička Zuzka správně odhadla, když ho četla a obálku tvořila, vybrala první růžovou verzi. Star totiž poznáváme už od útlého dětství, abychom později pochopili, proč se z ní stala dívka, která začne klacky, které jí život hází pod nohy, sbírat a stavět z nich zbraň, namísto toho, aby o ně mlčky zakopávala, sklonila hlavu a  stejně jako ostatní poslušně dělala, co se od ní čeká. Jenže je pořád ještě příliš nezkušená a naivní. Teprve, když si opravdu ošklivě nabije čumák, stane se z ní časem ta drsná holka z tmavé obálky a tady nám začíná:

Část druhá

Tady už Starlett nebudeme vídat ani v šatech, natož krásných a věřte mi, že i když je pořád trochu nejistá, naštvat byste ji nechtěli. A snad proto mi Zuzka později poslala novou temnou obálku s tím, že bude asi lepší. A protože jsem od přírody nerozhodná, nechala jsem konečnou volbu na těch, co mají právo do toho mluvit možná nejvíc. Na potencionálních budoucích čtenářích. Mně se totiž ty obálky líbí obě.