Výjimečně nemám na mysli sebe, ale hlavní postavu z knihy Colleen Hooverové Pravda nebo lež.

Lowen se zpočátku jeví jen jako silně introvertní žena, které schází takové to zdravé sebevědomí, později se ovšem ukáže, že si troufá na víc než by možná i ona sama čekala a chová se přitom trochu divně.

Pokud jste si mysleli, že psychotickou spisovatelkou mám na mysli Verity, musím vás zklamat. Nechci úplně spojlerovat a tak nebudu konkrétně řešit, proč si myslím, že Verity byla možná z celé té podivné suity, která se v knize sešla, tou nejnormálnější osobou. Asi můžu prozradit, co vyplývá už z anotace, že Lowen přijme nabídku Verityina nakladatele, která spočívá v dokončení její rozepsané úspěšné série. Sama Verity ji totiž nemůže po těžké autonehodě dokončit. Stejně tak není žádným tajemstvím, že se Lowen zaplete s Verityiným manželem Jeremym. A právě v tuhle chvíli přestávám Lowen rozumět, protože její chování je přinejmenším zvláštní, ale vraťme se o krok zpět, protože námět je rozhodně dobrý.

Verityiny zápisky

mě bavily. Dobře posouvaly děj dopředu. Nutily mě číst dál a i když jsem coby matka občas nevěřícně kroutila hlavou nad jejím chováním, dávalo smysl a nepostrádalo logiku. Text měl přesně ten účinek, který autorka zamýšlela. Zatímco Verity musí čtenář nenávidět, Jeremyho musí zbožňovat.

Lowen

Její vývoj je přinejmenším zvláštní. Na samém začátku mi připadala celkem normální a nudná, trochu submisivní, ale ne vysloveně psychicky narušená. Později se ukázalo, že můj úsudek nebyl správný. Lowen sama neváhá odsoudit Verity za to, že se k Jeremymu příliš upíná, že je ochotná pro něj, pro jeho lásku a obdiv, udělat prakticky cokoliv, přitom sama není lepší. Prozradila bych víc, ale nechci spojlovat.

Jeremy

Tak na tom mi od začátku něco nesedělo. Byl až příliš dokonalý manžel, milenec a otec na to, aby mohl být reálný a uvěřitelný. A vlastně mi nepřišel uvěřitelný ani na konci. Pořád nevím, co si o něm mám myslet. V každém případě, dítě bych mu nesvěřila.

Závěr.

Kniha se četla sama. Byla napínavá. Líbilo se mi, jak autorka popisuje práci spisovatele. I mě samotnou občas překvapí, jaká zvěrstva si dokážu vymyslet a jen tak cvičně si je hodit na papír. Chápu i to, že může být pro čtenáře těžké si čas od času neztotožnit autora textu s jeho obsahem. Myslím, že manžel by byl občas překvapený, kdyby moje texty četl a nemůžu dát ruku do ohně za to, že by je nebral osobně. Že by se v něčem nepoznal. Stejně jako všichni moji známí, přátelé nebo kolegové. A to je největší klad příběhu. Nicméně vzhledem k tomu, že většina postav neměla nijak zvlášť rozvinutý charakter a často se chovaly nelogicky nebo možná ne, ale nikdo to jejich nelogické chování nevysvětlil, tak nemůžu říct, že bych z knihy byla nadšená. Asi by si zasloužila trochu víc detailní práce. Víc Jeremyho, Crewa a možná i April, protože sama Lowen byla dost otravná a nudná ženská, která defacto jen ukradla něčí skutečně zajímavý život a to včetně manžela, dětí a otisků zubů v čele postele. Takže dávám *** s odřenýma špičkama.

Facebook
Twitter