Vážně.
Většina z nás pisálků se žene za tím nejpropracovanějším příběhem a přitom zapomínáme na to, že čtenář od nás neočekává dalšího Pána prstenu, ale spíš Harryho Pottera. Stejně jako se zrychluje doba, mění se i nároky na literaturu. Neřekla bych, že je dnešní četba horší, ale rozhodně je rychlejší, zběsilejší, dynamičtější a v lecčems jednodušší ( a popisy to není).
Ale o to zrádnější.
Jasně je super, pokud máte prostor na Zločin a trest, ale pokud ne, je lepší takovou knihu odložit, protože je to dílo, které si zaslouží čas k přemýšlení. Zběžným prolistováním ho vlastně devalvujete. Není ostuda psát knihu s úmyslem potěšit a pobavit. Není nic špatného na tom postavit knihu na úplně jednoduché dějové lince a dát si práci s propracováním postav a dialogů. Jediné, co je důležité je, aby to dávalo smysl.
Podstatný je spád.
Jsme zvyklí, že v našem životě se pořád něco děje a vyžadujeme to i od knížek. Nechceme se nudit. V podstatě to znamená, že příběh musí mít takový spád, abychom nad detaily vlastně nestačili moc přemýšlet. Alespoň ne na první přečtení, takže dlouhosáhlý popis cesty z bodu A do bodu B vynechte, pokud nemá podstatný dopad na vývoj postav nebo děje samotného. Pište jako kdybyste točily film. Dejte čtenáři prostor na to, aby si strčil do pusy popcorn a napil se, ale na záchod už ho nepouštějte, mohl by cestou zabloudit nebo někoho potkat.
Napsat komentář