Předprodej na pointě vás naučí spoustu věcí, mimo jiné třeba to, jak (ne)ustát lidi, který se za každou cenu snaží jakoukoliv vaši snahu o propagaci vlastní knihy zničit. Jako kdyby samo o sobě nebylo pro většinu lidí to spamování skupin, vlastní FB stránky a doprošování se různých bloggerů o pozornost samo o sobě strašný a ubíjející. Jako kdyby nestačilo, že každých pět minut zíráte na stránku předprodeje  a čekáte, jestli tam zrovna teď přece jenom nepřibude dalších pár korun. Jako kdyby si vás vlastní rodina nedobírala, že každou volnou minutu trávíte na mobilu nebo počítači a zapomínáte i jíst. Ještě vás budou deptat a dusit tihle

TROLLOVÉ.

Já málokdy odolám kvalitní hádce na FB, velmi snadno se nechám vyprovokovat i kvůli úplný prkotině, takže ve chvíli, kdy mi někdo pod příspěvek napíše, že horší knihu v životě nečetl a diví se, že si ji vůbec někdo koupil, se mi ježí vzteky všechny chlupy, co na těle mám. Nejde ani tak o to, že by mi vadila kritika. Ale když někdo napíše, že mám stylistickou chybu někde, kde není, tvrdí, že špatně používám přítomný a minulý čas jen proto, že neumí pozorně číst a vnímat kromě slovosledu i význam textu, tak mám nesnesitelnou potřebu se ohradit.

Jenže nemůžu.

Nemůžu, protože přesně to chce. Vyprovokovat mě. A tak sedím u monitoru, koušu si nehty a marně přemýšlím, jak se bránit. Mohla bych ho zablokovat. Jenže to je dětinský. Mohla bych ho ignorovat a všichni uvidí, že je jeho komentář v pořádku a odradí je to od kliknutí na příspěvek. Nebo můžu přistoupit na jeho pravidla a tu hádku pořádně a pěkně přiživit, takže příspěvek stejně nakonec budu muset smazat a ještě budu vypadat jako hysterická kráva, která nesnese kritiku.

A to nechci!

Jenže něco přece udělat musím. A tak jsem udělala, JO, odepsala jsem. Tak uvidíme, vždycky přece můžu smazat všechny komentáře, vlastní skupinu a zahrabat se hluboko pod zem.

Jsem holt střelec, no 😀

Facebook
Twitter