Štítek Živa
Soustředěně přivazuji jasně červenou pentli k věnci májky, abych zaměstnala ruce i oči, které mi co chvíli bezděčně zabloudí k tmavovlasému urostlému muži s pohledem temným jako sama noc. Veles není partie pro mě. Vlastně představuje všechno, čemu bych se měla vyhnout. Otec… Pokračovat ve čtení →
Prolog Běžím po louce, moje nohy obuté ve třpytivými krystalky vykládaných sandálcích, míjejí ve vysoké trávě jedna druhou „Ves, počkej na mě, přece!“ Křičí Živa a blonďaté lokny jí přitom poskakují kolem hlavy. „Tak přidej. Jsi strašný šnek,“ zasměji se a zvolním z běhu do… Pokračovat ve čtení →