tady upíři, víly i andělé existují

Štítek POVÍDKA

Kde se bere zlo 

Z nekonečných hlubin vod se vynořil žlutavý ostrůvek pokrytý peřím. Ostrůvek rostl a na dosud dokonale klidné hladině se zavlnily třpytivé hvězdy, které jediné se v temné modři oceánu odrážely. Měsíc tehdy ještě nesvítil. Ani slunce.  Opeřený žlutý had se zadíval do… Pokračovat ve čtení →

Přání – Navždy

Týna spolykala matčiny prášky na bolest hlavy. Chtěla umřít. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Tolik se trápila a já to přehlížela. Myslela jsem si, že to přejde. Že tentokrát to zvládnu. Že to spolu překonáme. Tolik jsem se mýlila, když jsem… Pokračovat ve čtení →

Přání – Volba

Požár způsobila utěrka v mikrovlnné troubě. Jediný, kdo ji tam mohl dát, byla maminka. Nemyslím, že by to udělala schválně, ale následný šok u ní vyvolal náhlou mozkovou příhodu, která podle vyjádření lékařů znovu rozpoutala nezvratnou involuci jejích duševních funkcí. Pán… Pokračovat ve čtení →

Přání – V kleci

Mohla bych říct, že jsem zamilovaná a byla by to pravda. Když jsem Libora poznala blíž, moje prvotní nedůvěra v jeho osobu se kamsi vytratila a nahradila ji bezmezná touha být mu pořád na blízku. Jenže každou chvílí, kterou strávím s ním,… Pokračovat ve čtení →

Přání – Mámení

Nechce se mi pryč. Nebudu s mamkou pouhé tři dny, ale já mám pocit, jako kdybych se loučila navždycky. Je to tím, že vím, jak málo společného času nám zbývá. Vlastně ani nevím, proč jsem na tuhle hloupou cestu přistoupila, když… Pokračovat ve čtení →

Přání – Léto

„Mámí!“ volám do nitra domu, sotva otevřu dveře. Skopnu z nohou růžové žabky a zamířím do kuchyně. „Mami, ty zkoušky mám v kapse!“ oznámím, když ji najdu stát u okna zády ke mně. Něco ji tam venku evidentně zaujalo, protože vůbec nereaguje…. Pokračovat ve čtení →

Přání – Jaro

Jelikož jsem úspěšně složila srovnávací zkoušky, mohla jsem se vrátit do školy. Moji spolužáci budou letos maturovat a já jsem zamrzla ve třetím ročníku. Nevadí mi to. I tak je to o dost zábavnější než práce v obchodě s obuví, ale protože… Pokračovat ve čtení →

Přání – Vánoce

„Eliz!“ zavolá na mě mamka z kuchyně, sotva zavěsím na smrkovou větvičku obalenou jehličím poslední ozdobu. Lesklé růžové prasátko se ke mě otočí zadečkem. Zamračím se a snažím se zohýbat drátek, na kterém visí tak, aby zůstalo rypáčkem vpřed. Jenže baňatá… Pokračovat ve čtení →

Přání – 1. část

Je sobota, půl čtvrté odpoledne. Dneska jsem neměla být v práci. Měla jsem být s Týnkou v sanatoriu, jako každý týden. Jenže dvě pokladní onemocněly a vedoucí neměl nikoho jiného, kdo by mu pokryl směnu. Vím, že to není jeho vina. Že kdybychom… Pokračovat ve čtení →

© 2022 Leandra Sold – pohádky pro velký holky — Běží na WordPress

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑