Sedím shrbená nad učebnicí Dějin moderního umění a snažím se věnovat veškerou svou pozornost nahuštěnému textu, který je sem tam proložen fotografií nějakého uměleckého díla. Jenže myšlenkami se pořád vracím k vernisáži a tomu, co mi řekl Dažborský. Proč by někdo chtěl ubližovat lidem, které mám ráda? Zadívám se z okna…. Pokračovat ve čtení →
„Jenom to sklíčko chytíš do pinzety a upevníš ho do tý konstrukce,“ navádí mě o dva dny později trpělivě Honza při práci. Zadržuju soustředěním dech a ruka s pinzetou se mi třese, ale povede se mi to na první pokus. Úlevou… Pokračovat ve čtení →
Počkal na mě v šatně, protože ne všechny předměty máme společné. Je to jedna z mála výhod téhle školy. Každý student má určitý individuální plán uzpůsobený svým zájmům, talentu a potřebám. Proto je tak těžké se sem vůbec dostat. A proto mi… Pokračovat ve čtení →
„Karin!“ zavolá na mě mamka z kuchyně, sotva zavěsím na smrkovou větvičku obalenou jehličím poslední ozdobu. Lesklé růžové prasátko se ke mně otočí zadečkem. Zamračím se a snažím se zohýbat drátek, na kterém visí tak, aby zůstalo rypáčkem vpřed. Jenže baňatá ozdoba se… Pokračovat ve čtení →
V ledové zemi, kde vládne noc,tam nepřijde ti už nikdo na pomoc.Pán Mrazu je vládcem toho chladného kraje,Kde v mírném vánku si vločka s vločkou hraje. Že nechce být sám na tom smutném místě,Hledá čistou duši dívky prosté.Leč marné jsou jeho… Pokračovat ve čtení →
© 2023 Leandra Sold – pohádky pro velký holky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑