Štítek ochutnávka
Slyš na poplach zvonů zvuk. — spěže zvuk!Ký svět hrůzy teď se v jejich vír a zmatek shluk! V poděšený noci sluch křičí drsný tónů ruch, strach je zbavil hovoru, řvou jen, řvou jen ve sboru chraptící! Edgar Allan Poe S oběma jsem se loučila v slzách, ale nedovolila jsem Alejandrovi,… Pokračovat ve čtení →
Doma jako obvykle nikdo není. Možná Pheenex, zalezlý ve své laboratoři. Jsem za to ráda. Bratra zrovna teď potkat netoužím. Mám totiž vtíravý pocit, že mě Aidanova vůně pronásleduje, kam se pohnu. Nejradši bych s ní i usínala, ale celý… Pokračovat ve čtení →
Poslední hodinu jsme měly všechny společnou, takže jsme šly k Marcii domů, hned po francouzštině. Camilla byla sice trochu vyděšená a pořád mumlala cosi o tom, že nás všechny cestou zaručeně unesou, ale nakonec se nechala přesvědčit, že za bílého… Pokračovat ve čtení →
Na Marcii jsem úplně zapomněla. Oněměle na Asmodea vyděšeně zírám do chvíle, než do mě ramenem šťouchne jeden z Aidanových spolužáků. Málem jsem se leknutím na místě složila. „Jé, sorry. Já nechtěl. Jsi v poho?” ptá se hned. Podezřívavě si… Pokračovat ve čtení →
Už ve čtvrtek musela Diane a vlastně všechny dívky v Shadows Creek řešit úplně jiný problém. Během dvou uplynulých dnů totiž došlo už ke dvěma únosům dívek v našem věku. Pokaždé je našli následujícího rána s tělem plným šrámů a… Pokračovat ve čtení →
Osamění Však v hávu zármutku příhody zléobléhat začly králův pyšný hrad;(ach, plačme, nikdy více v záři mdléon zítřek neuvidí vzplát!)kol jeho domu všecka sláva,jež kvetla, nach a jasje zašlé vzpomínky jen truchlá zprávana starý, zašlý čas. Edgar Allan Poe Od… Pokračovat ve čtení →
V sedm ráno mě budí textovka od Diane. Ahoj, dneska nás čekají nákupy. Doufám, že jsi na mě nezapomněla. Tak v 10. Pa Zamračím se. Zapomněla. Ale nevadí, do deseti času dost. Proč vstává tak příšerně brzy, když máme kvůli… Pokračovat ve čtení →
„Yasminne?” doléhá ke mně z dálky Aidanův hlas. Ležím na měkké posteli a nohy mám vysoko podložené polštáři. Zamžikám. „Yas, konečně,” vydechne Aidan, sotva otevřu oči dokořán. „Co se…“ Zamumlám zmateně. „Kde to jsem?” Rozhlížím se po nevelkém pokoji s… Pokračovat ve čtení →
V pokušení Můj zrak je suchý, němý ret,však v srdci, v mozku cítím plátté neúkojné muky hnět,ten bol, jenž nikdy nemůž‘ spát.Má duše nechce více lkát,ať žal a vášeň rve mou hruď,vím jen – Co platno milovat?a cítím pouze:… Pokračovat ve čtení →