Štítek Královna květin

„Neměla jsi o tom s otcem vůbec mluvit,“ spílá mi matka cestou domů, když jí prozradím, že ruku jsem si nepřibouchla do dveří cestou z toalety, jak tvrdil Albert po našem návratu do tanečního sálu.   „Potřebovala jsem mít jistotu,“ namítnu a pevně stisknu sáček s ledem, který jsme dostala… Pokračovat ve čtení →

Přípravy na můj debutantský ples jsou v plném proudu. Zina mi právě na hlavě vytváří složitý účes do něhož zaplétá perly, které dokonale ladí s mými slonovinově bílými korzetovými šaty s širokou nabíranou dlouhou sukní z vlámské krajky. Na slavnosti budu jediná mít na sobě tuto barvu, je to starý zvyk a forma uvedení dívky do společnosti, která byla… Pokračovat ve čtení →

Doma jsem se jen převlékla do o něco málo pohodlnější halenky lososové barvy a tmavě modré kolové sukně pod kolena, aby mě Nikolaj odvezl do kosmetického salonu, kde mi nejprve vytrhali chloupky z celého těla, až dosud jsem si holila jen podpaží a lýtka. Žiletkou a úplně… Pokračovat ve čtení →

Může.   Na druhý den ráno, mi kdosi jemně zatřese ramenem. „Vstávejte, slečno Starlett,“ slyším cizí dívčí hlas. Rozespale zamrkám. Nade mnou stojí dívka s tmavou pletí v uniformě pro místní personál a vlídně se usmívá. „Kdo jste?“ zeptám se ochraptěle, jen co si odhrnu rozcuchané vlasy z obličeje. „Jmenuji se Zina, slečno a jsem… Pokračovat ve čtení →

Ambřin domov je daleko velkolepější než můj. Jejich vila stojí na vysoké skále s výhledem na řeku a pod ní je zapuštěný bazén, který tady údajně stál už v třicátých letech dvacátého století, ale protože voda v něm byla příliš studená, nebyl právě oblíbený. Dnes je voda v něm vyhřívaná a dno… Pokračovat ve čtení →

Od toho dne se na ostatní dívky dívám jinak. Astrid mi sice pořád přijde trochu pomatená, vlastně mi přijde doslova šílená, ale pokud jde o zbylé spolužačky, uvědomila jsem si, že jsem je dřív měla za povrchní panenky na ozdobu, které nic víc, než jejich vlastní hezké šaty… Pokračovat ve čtení →

Druhý den byla Ambra pryč a život v Belvederu plynul dál, jako by tam snad ani nikdy nebyla. Celé dopoledne jsem po očku pozorovala Beatrice, která se nezdála nijak zasažená nepřítomností své spolubydlící. Naopak, hlasitě se smála a vykládala si s ostatními dívkami. Hodiny etikety jsem neměla ráda, bylo to vlastně jen prázdné tlachání u čaje… Pokračovat ve čtení →

Následujícího dne se jen s velkým sebezapřením donutím vylézt z postele, když mi Heidy zatřese ramenem. „Jenom si nemysli, že když ti bylo patnáct Heidy, můžeš nás začít bez trestně terorizovat,“ zavrčím na ni a ona se tiše zasměje do dlaně, aby nevzbudila Madeleine, která může ještě nejmíň… Pokračovat ve čtení →