Štítek Karin
Jen o dva dny později mě svou přítomností poctí další nečeká návštěva. Jenže tentokrát už to tak příjemné překvapení není. „Pane Dažborský?“ vydechnu s povytaženým obočím, když po matčině oznámení, že mám v obývacím pokoji návštěvu, seběhnu dolů a spatřím jeho. Upřímně jsem… Pokračovat ve čtení →
„Jenom to sklíčko chytíš do pinzety a upevníš ho do tý konstrukce,“ navádí mě o dva dny později trpělivě Honza při práci. Zadržuju soustředěním dech a ruka s pinzetou se mi třese, ale povede se mi to na první pokus. Úlevou… Pokračovat ve čtení →
„Karin!“ zavolá na mě mamka z kuchyně, sotva zavěsím na smrkovou větvičku obalenou jehličím poslední ozdobu. Lesklé růžové prasátko se ke mně otočí zadečkem. Zamračím se a snažím se zohýbat drátek, na kterém visí tak, aby zůstalo rypáčkem vpřed. Jenže baňatá ozdoba se… Pokračovat ve čtení →
„Karin, vstávej,“ šeptá opatrně Linda a třese mi přitom jemně ramenem. Zavrtím se a neochotně pootevřu oči. Tváří se ustaraně. „Kolik je hodin?“ zamručím rozespale a promnu si unavené oči. Hlava mě bolí jako střep. To asi ta mimóza. Bylo jí moc, pomyslím si. … Pokračovat ve čtení →
Zadívám se na vrcholky zasněžených hor a zhluboka se nadechnu mrznoucího vzduchu. Je tady nádherně. Tak moc jsem se sem těšila, až skoro nevěřím tomu, že tady opravdu jsem. Moc jsem nevěřila, že mě rodiče samotnou pustí. Je to už… Pokračovat ve čtení →