Štítek kapitola 6
„Jenom to sklíčko chytíš do pinzety a upevníš ho do tý konstrukce,“ navádí mě o dva dny později trpělivě Honza při práci. Zadržuju soustředěním dech a ruka s pinzetou se mi třese, ale povede se mi to na první pokus. Úlevou… Pokračovat ve čtení →
„Star, vstávej!“ slyším ještě napůl ve snu. „Rychle, už je skoro devět. Jestli nestihneme prezenčku, nepustí nás ke zkouškám,“ naléhá Madeleine a třese mi pravým ramenem. Zívnu a promnu si oči. „Nebudeš věřit, co se mi v noci zdálo, Mad.“ „Povíš mi to později, teď musíme jít…. Pokračovat ve čtení →
Annina narozeninová party byla úžasná. Pořád ještě mě udivuje, jak úžasnou mají lidské děti povahu. Zvlášť u těchto opuštěných dětí se mi to zdá víc než překvapivé. Většina z nich si prošla nějakou formou psychického nebo fyzického týrání a přesto… Pokračovat ve čtení →
Zrazená Drahokam držela jsem v prstech – usnula jsem. Pročpak se bát – vál vlahý vánek, byl teplý den. A ráno – spílám svým ctnostným prstům, skvost je ten tam. Vždyť teď, vzpomínka z ametystu je vše, co mám. Emily… Pokračovat ve čtení →