Štítek kapitola 5.
Jak se blížím k polorozpadlým chatrčím z plechu, nejsem najednou už tak přesvědčená o tom, že jít sem byl dobrý nápad. Tiše se protáhnu temnou uličkou mezi dvěma provizorními domky s dírami, které jsou přikryté těžkou látkou na místo oken, za nimiž plápolají… Pokračovat ve čtení →
Doma jako obvykle nikdo není. Možná Pheenex, zalezlý ve své laboratoři. Jsem za to ráda. Bratra zrovna teď potkat netoužím. Mám totiž vtíravý pocit, že mě Aidanova vůně pronásleduje, kam se pohnu. Nejradši bych s ní i usínala, ale celý… Pokračovat ve čtení →
Poslední hodinu jsme měly všechny společnou, takže jsme šly k Marcii domů, hned po francouzštině. Camilla byla sice trochu vyděšená a pořád mumlala cosi o tom, že nás všechny cestou zaručeně unesou, ale nakonec se nechala přesvědčit, že za bílého… Pokračovat ve čtení →
Na Marcii jsem úplně zapomněla. Oněměle na Asmodea vyděšeně zírám do chvíle, než do mě ramenem šťouchne jeden z Aidanových spolužáků. Málem jsem se leknutím na místě složila. „Jé, sorry. Já nechtěl. Jsi v poho?” ptá se hned. Podezřívavě si… Pokračovat ve čtení →
Už ve čtvrtek musela Diane a vlastně všechny dívky v Shadows Creek řešit úplně jiný problém. Během dvou uplynulých dnů totiž došlo už ke dvěma únosům dívek v našem věku. Pokaždé je našli následujícího rána s tělem plným šrámů a… Pokračovat ve čtení →
Osamění Však v hávu zármutku příhody zléobléhat začly králův pyšný hrad;(ach, plačme, nikdy více v záři mdléon zítřek neuvidí vzplát!)kol jeho domu všecka sláva,jež kvetla, nach a jasje zašlé vzpomínky jen truchlá zprávana starý, zašlý čas. Edgar Allan Poe Od… Pokračovat ve čtení →