Štítek kapitola 10
Následujícího dne se jen s velkým sebezapřením donutím vylézt z postele, když mi Heidy zatřese ramenem. „Jenom si nemysli, že když ti bylo patnáct Heidy, můžeš nás začít bez trestně terorizovat,“ zavrčím na ni a ona se tiše zasměje do dlaně, aby nevzbudila Madeleine, která může ještě nejmíň… Pokračovat ve čtení →
Po škole jsme všichni čtyři vyrazili pěšky do místní cukrárny. Asmodeus byl skutečně nadmíru pozorný a zábavný společník. Oproti tomu Daniel se celou cestu plaše usmívá a kradmo mě pozoruje. Je zvláštní. Podmanivý a nesmělý zároveň. Mluví vždycky tiše a… Pokračovat ve čtení →
Podivné setkání Vizte! Sváteční noc v těch osamělých letech posledních. I přišlo křídlatých andělů moc plačících, v dlouhých závojích. Edgar Allan Poe Doufala jsem, že po návratu domů mi bratr nechá aspoň pár minut na vydechnutí, ale rozhodl se… Pokračovat ve čtení →