Vítejte v Anglii, která je trochu jiná než jak ji známe. Vítejte v zemi, kde si každý člověk bez magické síly musí odpracovat deset let, aby splnil svou povinnost vůči zemi v níž žije a stal se z něj svobodný člověk.
Už při čtení anotace k prvnímu dílu nebylo pochyb, že kniha rozhodně nebude postrádat akci a originální nápad, byť možná vystavěný na dobře známých základech jako je dystopie, touha po svobodě a magie. Spojení těchto tří základních kamenů mě osobně naopak lákalo a je to jedna z věcí, kterou u knih tohoto typu cíleně vyhledávám, ale ani po dočtení poslední části si nejsem jistá, jestli autorka potenciál knihy a příběhu, který vymyslela, úplně stoprocentně využila. Proč? Pojďme si to rozebrat postupně.
Zlatá klec
V prvním díle nám autorka na zlatém podnose servíruje jednotlivé třaskavé přísady z nichž postupně vystaví poutavé kulisy pro celý zbytek příběhu. Příběh je vyprávěný v Ich formě, ale ne jedním nebo dvěma hrdiny , jak jsme zvyklí. Postav se nakonec vystřídá tolik, že sice máme potřebný celistvý náhled na situaci z několika úhlů pohledu, ale tak nějak není šance si některého z vypravěčů oblíbit. Na to je vlastně známe až příliš povrchně, což je obrovská škoda, protože mě některé postavy opravdu zaujaly a to byl taky důvod, proč jsem se hned pustila do pokračování s názvem
Padlé město.
Na prohloubení svého citového vztahu s postavami jsem ovšem čekala marně, protože přibyly další, možná charakterově zajímavější, ale jejich myšlenkové pochody mi stejně ne vždycky dávaly smysl, snad proto, že mi byly pořád úplně cizí. Oceňuji, že se autorka nebála využít potenciálu a některé postavy bez milosti sprovodila ze světa, bohužel to právě díky zmíněné absenci vztahu čtenáře a postav nemělo takový efekt, jaký asi zamýšlela. Co je na knize skvěle zpracované jsou intriky, pozadí a atmosféra. Vzhledem k tomu, že přesně tak, jak to obvykle u třídílných sérií bývá, skončil druhý díl v poměrně napínavém momentu, investovala jsem nedávno s odstupem několika měsíců peníze i do posledního dílu jménem
Zářící ruiny.
Konečně. Konečně jsem si vybudovala vztah k některé z postav, protože jí autorka věnovala dost prostoru. A to k Abigail. Přitom v prvních dvou dílech mi ta holka nijak blízká ani sympatická nebyla. Tady se zdálo, že jako jedna z mála to má hlavě aspoň trochu srovnaný. Oproti tomu Bouda mě maličko zklamala a vývoj vztahu mezi Lukem a Silyenem se mi nezdál důvěryhodný. Jasně už od začátku jsem nějaké to podezření měla, ale Luke se Silem nezdál nijak zvlášť okouzlen, respektive ne tím správným způsobem. Na druhou stranu s emocemi to autorce celkově moc nejde, pokud právě nepopisuje bolest, takže se asi není co divit, že jsem ten klíčící cit přehlédla.
Nespokojenost.
Tímhle jediným slovem bych vyjádřila svoje pocity z celé série. Nabízela mnoho, měla potenciál, originální nápad, krásně vykreslené kulisy, dokonale promyšlené detaily, ale postavy byly většinou takové ploché a někdy až nudné. Ani třetí díl, byť bylo znát určité zlepšení v tom ohledu, celý dojem nezachránil. Navíc zůstalo poměrně velké množství nezodpovězených otázek, ale možná si tak autorka jen vytváří prostor pro pokračování. Těžko říct, já už si případný další díl asi klidně nechám ujít.
I tak ovšem knihu hodnotím spíš kladně, za přečtení určitě stojí. Na databazeknih.cz jsem ji ocenila na krásné ***
Napsat komentář