Řeč je o knize Studie jedu od spisovatelky Marii V. Snyderové.

A prošlým jsem titul nazvala proto, že kniha vyšla v originále už v roce 2005. To už je patnáct let, myslím, že drtivá většina dnešní cílovky tou dobou ještě ani neuměla číst, někdo se možná právě narodil a leckdo nebyl ještě ani na světě, takže z mého pohledu je vydání téhle knihy sakra opožděné a záruční lhůta originálu uplynula už před lety.

Já sama jsem byla na učňáku a musím přiznat, že to bylo období na čtení knih v mém případě velice chudé, takže za to zpoždění jsem vlastně českým vydavatelstvím vděčná, protože kniha by mě jinak nejspíš úplně minula.

„Už je to tady, pomyslela jsem si s hrůzou v srdci, ale myšlenka, že mě poprava konečně osvobodí od zoufalého života v kobce, mě uklidňovala.“

Neotráví vás.

Přestože hlavní hrdinka je vlastně tak trochu mučednice, nejedná se o typickou ufňukanou slečinku, která je předurčená k něčemu velkému, teda pokud není poprava oběšením pro čtenáře v knihách velkou událostí. A protože kniha má přes čtyři stovky stránek, je jasné, že jí nakonec nepopravili nebo možná popravili (to nebudu prozrazovat), ale ona svoje mučitele mezitím stačila pěkně potrápit.

A jak se jí to vlastně podařilo, když je už na samém začátku knihy zavřená v dobře střežené kobce? Dostala nabídku, která se neodmítá a stala se ochutnavačkou jídla pro Ixijského nejvyššího velitele. Jako jasně, úplná hitovka to není, protože každé sousto může být pro ni to poslední, ale když si člověk vybírá mezi jistou smrtí a možnou smrtí je volba celkem jasná.

Knížka se dobře četla, většina kapitol byla kratších, příběh měl spád, takže jsem se rozhodně nenudila. Bez potíží jsme se orientovala v čase, místě, v postavách i v tom, kdo co právě dělá.

„Otrávená, stíhaná jako lovná zvěř… a k tomu sdílíš život s psychopatem. Tomu se asi sotva dá říct hezký osud. Smrt má své výhody.“

Nenapne vás na skřipec.

Na rovinu napínavé počtení to nebylo. Děj byl relativně dobře předvídatelný, což mi v tomhle žánru asi nevadí, přece jenom už mám něco načteno a to už člověk leccos čeká. Co mě ovšem překvapilo, bylo to, že kniha je patnáct let stará a objevují se v ní motivy, které tady v ČR přišly do módy teprve nedávno ( max. 3- 4 roky zpátky). Myslím, že u nás ji nikdo nevydal hned, protože jsme tady na to nebyli připravení. Na druhou stranu, mohla kniha mít zpoždění klidně o šest – sedm let menší a byl by z ní možná stejný hit jakým bylo Stmívání, kdyby se ovšem autorce líp povedla romantická linka.

„… Nepropadl chamtivosti a věrně a důsledně sloužil svému lidu. Nikoho na celém světě jsem neměl rád jako jeho… až doteď.“

Tu lásku jim nevěřím.

Jak se Marii dobře povedlo vystavět svět, popsat akční bojové scény a do detailu promyslet zápletku, tak se jí nevyvedla romantická linka hlavních protagonistů. Necítila jsem žádnou chemii, žádné šimrání v břiše. Působilo to, že se ti dva dali na konci dohromady tak nějak účelově, protože tak to prostě mělo být a hotovo. Což neodpovídalo tomu, že se jejich vzájemné city měli probudit už na začátku knihy a po dobu trvání příběhu sílit. Chybělo mi tam to těšení se na jejich první polibek. Ta radost z jejich vyznání, bylo to tak nějak honem, honem, ať už je to za náma, stejně se k tomu celou dobu schylovalo, tak jakýpak caviky…

Grafika.

Knížka má krásnou obálku (na to už jsme v CooBoo tak nějak zvyklý) a ani vnitřek úplně nezahálí, květy v různých odstínech šedé zdobí každou kapitolu a celou jednu stranu v úvodu knihy. Zelené tóny jí rozhodně sluší a k jedovatému námětu se určitě hodí, ale vazba klidně mohla být měkká.

„Někteří vězni si raději vybrali smrt, protože aspoň věděli, kdy přesně zemřou, místo toho, aby zubatou čekali s každým dalším soustem.“

Podtrženo a sečteno.

Za sebe koupě knihy určitě nelituju. Jelena byla fajn hrdinka, její chování a rozhodnutí dávala smysl. Valek mohl mít možná trochu víc prostoru a snad proto jim ta chemie za mě moc nefungovala. I tak ovšem dávám čtyři hvězdy z pěti a ke čtení můžu titul jedině doporučit, ale pozor, je to série, takže pokud se Studie jedu nebude prodávat, může se stát, že pokračování se už nedočkáme. A já bych si ho fakt chtěla koupit, takže mazejte do nejbližšího knihkupectví a pořiďte si ji 😉

 

Facebook
Twitter