Proč? Protože můžu. Protože mi strašně leze na nervy, že si jen tak levitují mezi písmenky ve wordu a čekají, co pro ně vymyslím. Že za to nemůžou? Upřímně jak kdy. Jsou dny, kdy se opravdu nemusím ani trochu snažit a oni si dělají, co chtějí. Například, když jsem psala Bílý jasmín, Yasminne se jednoho krásného večera na pláži jen tak vyspala s Aidanem. No chápete to? Jednoduše si dělala, co chtěla a já pak musela přepisovat celou kapitolu. Takže když jí potom bylo fakt ouvej, mohla si za to sama. 😀
Ne vážně, netrápím je víc než je třeba. Je pravda, že když jsem v Krvavém jasmínu nechala všechny umřít, bylo to už asi trochu moc, ale když ta holka hloupá by se asi jinak nenaučila myslet dál než za roh. A proto musí hrdinové trpět, aby se poučili a abyste se vy, moje čtenářky, mohly rozčilovat, jaká jsem potvora a psát mi protestní emaily a hodnocení, že takhle strašně to přece skončit nemohlo. Po pravdě mohlo, ale já Vám naslouchám a tak jsem napsala ještě Květy jasmínu. A co z toho plyne? Že když budete chtít a najdete si čas mi o tom napsat, můžu vašeho oblíbeného hrdinu ušetřit velkého trápení.
Níže posílám ukázku z toho, jak se Yasminne nečekaně spustila:
Skutečně nejjistější cesta do Pekla je pozvolná: mírně se svažuje, příjemně se po ní chodí, nejsou na ní náhlé zatáčky, milníky ani ukazatele na rozcestí.
Lewis Clive Staples
Jak to mělo na pláži dopadnout původně…Kdyby Daniel nedorazil včas).
A on mě zatlačí do teplého písku.Ležím na zemi, vydaná mu napospas. Jeho pravá dlaň mi bloudí po hladké kůži pod tílkem, až bezpečně najde jednu z mých vzrušením naběhlých bradavek a lehce ji stiskne.
„Áách!” vzdychnu a prohnu se v bocích.
Posadí mě a vyhrne mi tričko nad hlavu, aby ho odhodil pryč a během vteřiny, svými horkými rty obemkne ten citlivý růžový hrot, který už předtím prsty rozdráždil k nevydržení. Saje.
Zavřu oči a nějakou dobu, si slastně vychutnávám doteky jeho rtů na svých prsou.
Pak k němu natáhnu ruce a svléknu mu šedou polokošili. Vzhlédne, políbí mě na rty a znovu mě pokládá zády do písku. Prsty mi zahákne za lem šortek a stáhne mi je i se spodními kalhotkami. Jsem nahá.
Vzrušeně oddechuju. Sleduju, jak totéž dělá i se svými džínsy. Naléhá na mě, očima plnýma touhy pevně fixuje můj zelený pohled. Na krátký okamžik ucítím ostrou bolest, když jeho vzrušené mužství přerve poslední důkaz mojí nevinnosti. Pomalými pohyby boků mě však rychle dostává zpátky do víru vášně. Jak se stupňuje naše vzájemná touha, roste i žár, který ho nutí, ke stále rychlejšímu tempu. A já se mu podvědomě přizpůsobím, abych ukojila tu spalující potřebu, dosáhnout…až…na…samý…vrchol.
„Ano!” vykřiknu vteřinu předtím, než sebou krátce zazmítám v návalu orgasmu.
„Yasminne!” slyším ho zasténat a jeho tělo klesne na mé.
„To bylo dokonalé.” zašeptám ochraptěle se zavřenýma očima.
„Ech! To bych řekl.” přisvědčí zadýchaně.
A do několika sekund, oba vyčerpaně usneme jeden druhému v náručí.
Probudí mě křik racků.
Aidanova hlava pořád spočívá na mé hrudi. Je nahý a ruce má ovinuté kolem mých ramen.
Doširoka otevřu oči, když si vzpomenu, k čemu mezi námi v noci došlo.
Do hajzlu!
Tohle je vážně průser!
„Co se..? Ne!” slyším Aidana.
Zvedne hlavu a podobně, jako před chviličkou já, vstřebává zjištění, že jsme spolu spali.
„Rychle, oblíkni se, Yasminne. Doufám, že nás nikdo neviděl.” řekne a hází po mně svršky, které ze mně včera bez pardónu doslova strhal.
„Mám dojem, že to je náš nejmenší problém.” namítnu, ale poslušně se soukám do přiléhavých šortek.
„Nemusí o tom nikdo vědět, jestli nechceš.”
„Cože? Copak, ty můžeš…?” povytáhnu udiveně obočí.
„Ne, jasně, že ne. Ale to, že tu pořád ještě jsem, znamená, že ON o nás neví. Naštěstí.”
„Aha.” řeknu, ale stejně si nepřipadám chytřejší.
„Takže tajemství?”
Nakrčím čelo.Chová se divně, na to, co je zač, ale přikývnu.
Tohle mi Daniel už neodpustí.
Možná, to tak jednoduše má být!
Napsat komentář