Každá z nás se občas v životě mrchou stala, ať už vědomě a cíleně nebo prostě jen shodou okolností, ale to se nepočítá. Mám na mysli spíš potvory od přírody. Taky je znáte. Ty holky, co se ráno probudí a myslí jen a jen na sebe. Všichni ostatní jim jsou naprosto ukradení. Že jsou osamělé? Nooo, proč by byly? Vždyť jim na ničem než na sobě nesejde.

Už se tak narodily?

Zcela určitě ano. Mršismus je podle mě něco, co se nedá naučit (zkoušela jsem to). Člověk to buď v sobě má nebo ne. Když to v sobě máte, jste klikař, protože vás jen tak něco nesejme. Berete si co chcete a na co máte právě chuť. Mrcha má před sebou celý svět a netušené možnosti. My ostatní, co se pohybujeme na hranici šedé zóny a kličkujeme mezi označením hodná holka a naivní blbka k mrchám jen závistivě vzhlížíme. Jistě, všechny říkáme, že bychom nechtěly být na jejich místě, protože musí být tak strašně osamělé, jenže pravda je, že v to spíš zoufale doufáme.

Naštěstí jich není moc.

A navíc se často stává, že se mrcha třeba zamiluje a ten nečekaný cit ji naprosto rozbije. V takových okamžicích určitě umře na světě aspoň jedno koťátko, aby se udržela křehká rovnováha dobra a zla. Zamilovaná mrcha absolutně ztrácí kouzlo, stává se přirozeně naivní blbkou, která je ochotná svému milému snést k nohám třeba modré z nebe. A my o tom pak strašně rády čteme zamilované knížky, domníváme se, jak příběh krásně končí, když si ti dva na konci řeknou ano, ale pravda je, že je to spíš tragédie.

R.I.P. mrcho

Taková přeměna je totiž nevratný proces. Mrcha ztrácí schopnost být sobecká a zadupat svými podpatky do prachu všechny ostatní. Začne přemýšlet jinak. A hlavně začne být zranitelná. A to je důvod, proč jsou mrchy šťastnější. Těžko ublížit někomu, komu nezáleží na ničem. Kdo je ochotný kráčet přes mrtvoly. A my jí v těch knihách naservírujeme chlapa, který bývá ještě větší křivák než ona sama. Líbí se nám, jak spolu ti dva zápasí, dokud jeden druhého nezlomí a nepodlehnou nekonečné vášni, jež se rozvine v lásku jakou svět neviděl.

Dobrý konec?

Jak se to vezme. Hodná holka by řekla, že ano. Naivní blbka bude slzet dojetím z jejich štěstí, ale co až se jednoho dne ta polepšená mrcha zamiluje jinde? Nebo se zamiluje ten neodolatelný křivák? Dřív by jeden druhého odkopli a neohlédli by se zpátky, jenže oni už jsou jiní. Nesobečtí. Takže zůstanou spolu. Vzájemně ochočení a neschopní se vymanit z kolotoče ústupků, kompromisů ve prospěch hesla: A žili spolu šťastně až do smrti.

Neříkám, že šťastně až do smrti neexistuje.

Určitě ano, ale není pro každého. A jak se prodlužuje doba dožití, začíná to být pro všechny čím dál větší dřina.

Je lepší být mrcha, nevázat se. Hodná holka totiž vždycky narazí na to, že má svědomí.

Jo a

Krásné vánoce 🙂