Přepisuju

Ale pořád. V podstatě dokud kniha oficiálně nevyjde a nezačne se prodávat, tak ji upravuju, což má k praktičnosti daleko, protože tak nikdy nevychytám všechny pravopisný chyby. Pokaždé, když si text začnu číst, skončím totiž tak, že přidám sem tam nějaký dialog, kterým nahradím původní vyprávění – nezdá se mi totiž dost efektivní nebo připíšu milostnou, případně akční scénu.

A rukopis bobtná!

Ony drobnosti, které přepíšu sice daleko efektivněji a zábavněji posunují děj vpřed, ale ten text se nějak prodlužuje, což taky není vždycky dobře. A co z toho plyne?

Škrtám.

Ano, musím začít osekávat. Pro mě osobně je tahle část práce na knize asi nejtěžší. Někdy se totiž s některou tou zbytečnou a příběh nikam neposouvající částí nechci rozloučit, protože vím, kolik za ní je práce. Je to stejné, jako kdybyste upekli dort, ale nikdo ho nechtěl jíst. Vy víte, že je výbornej, ale sami jste už přežraný a tak vám nezbývá nic jinýho než ho vyhodit do koše.