Strávila jsem celé měsíce a možná i roky tím, že jsem se snažila za každou cenu vymyslet, co možná nejoriginálnější námět.

Byla to hloupost. Proč? Protože všechno, co se mohlo dát vymyslet, už vymyšleno bylo a přesto se už desetiletí píšou příběhy s velmi podobnou dějovou linkou pořád dokola. A pořád dokola se taky prodávají. Pointa totiž sice zůstává, ale okolnosti, postavy a dokonce i jazyk se mění. A to je to, co dává knize onu jinakost a výjimečnost.

Stačí se podívat do vlastní knihovny.

Ano, opravdu nemusíte chodit daleko, abyste našli nejméně dvě knihy s velmi podobným a dost možná i stejným námětem a přitom jste si je obě užili. Denně na světovém knižním trhu vycházejí desítky romantických knih, detektivek a hororů. Komedie se taky nepřestanou točit, stejně jako pohádky. Tu a tam se sice objeví v kině nějaký nezávislý originální film pro náročnější diváky, ale jen málokdo se na něj podívá víc než jednou. A s knihami je to stejné.

S knihou odpočíváme.

A čím to je? Knihy už pro nás nejsou jen zdrojem vědomostí. Jsou centrem zábavy a tak u nich prostě vždycky nechceme hluboce přemýšlet. Ani moje knihy nepatří mezi skupinu vážných nebo originálních nezávislých počinů. Jsou psané, aby pobavily a v tom lepším případě vám rozšíří alespoň literární, historické nebo zeměpisné obzory a když ne, nic se nestane, protože proto jsem je nepsala. 🙂

Facebook
Twitter