Tak jo, po jedné menší výměně názorů na FB jsem se rozhodla, že bych měla jisté věci z předchozího článku Marketing je „Na palici“ asi uvést na pravou míru.
Není to osobní.
Občas se jen tak delší dobu rozhlížím kolem sebe a vnímám určité postřehy od jiných autorů. Hodně naslouchám a nezřídka mám na věci vlastní názor, tohle všechno se ve mně střádá a když to v určité fázi vygraduje, dostanu chuť tyhle nastřádané myšlenky „vyzvracet sem“ a trochu si ulevit.
Někdy je tam víc ze mě, někdy víc z ostatních, ale nikdy to není 100% osobní věc.
Když si chci postěžovat, napíšu to!
Nevím, jestli si někdo už všiml, ale když mám potřebu si postěžovat nebo pofňukat, varování je obvykle už v prvním odstavci hned pod nadpisem.
Nemám nic proti influencerům.
Jako fakt ne!
Naopak. Jak už jsem před časem psala v jiném článku, měla jsem díky kampani na pointě možnost si k jejich práci přičichnout a už si nemyslím, že by si celé dny váleli šunky s mobilem v ruce (teda drtivá většina to určitě nedělá).
Taky si nemyslím, že by kniha napsaná bloggerem nebo influencerem s tisícem sledujících, musela být nutně špatná, stejně jako netvrdím, že by kniha od spisovatele s nulovou akcí na sociálních sítích, měla být hitem století. Naopak jsem přesvědčená, že by množství followerů nemělo být měřítkem pro kvalitu knihy kterýmkoliv směrem, a právě to jsem se snažila předchozím článkem sdělit – možná trochu neobratně a tedy se omlouvám, příště si dám víc záležet 😉
Spisovatel většinou není markeťák.
Většinou. Samozřejmě jsou výjimky, které potvrzují pravidlo, ale pravdou je, že málokterý autor bude mít někdy tak dokonale vypilovaný obsah a sladěný feed jako někdo, koho to opravdu baví a nezřídka částečně nebo úplně živí. Na druhou stranu takový influencer, který sdílí převážně obrazový obsah, zase většinou nebude mít takový cit pro jazyk, ale i tady se určitě najde někdo multifunkčně nadaný, který mou domněnku popře.
A proč je tedy ten marketing „na palici“ ?
Přece proto, že dnešní doba trochu nepřirozeně tlačí introverty, kteří se dřív schovávali za monitory počítačů, psacích strojů nebo za tvrdé desky knih k tomu, aby veřejně sdíleli svůj život, protože tak v lidech na sítích „vzbudí důvěru“ (apeluji na fakt, že teď nemluvím o sobě, jak je zjevně patrné z mého IG a FB. Já opravdu nejsem čistokrevný introvert).
Protože pro množství času, které takový spisovatel stráví tím, aby se naučil sdílet správný obsah, nemá čas věnovat se psaní a zdokonalovat se v tom, co ve skutečnosti chce dělat, ale nemůže, protože mu chybí publikum, které se v poslední době hromadně stěhuje právě na sociální sítě (a pandemie tenhle trend jen umocnila).
Protože je to hra na lajky, kde o lajky vůbec nejde. Čím víc obsahu na sítích je, tím méně je tam skutečného a důvěryhodného života, který opravdu stojí za naši pozornost a FB i instagram to ví, proto nám příspěvky filtruje a čím dál častěji nám neukazuje příspěvky našich přátel a lidí, jež sledujeme, ale raději ty, které by nás podle něj, měli zajímat (což není vždycky pravda).
Takže jaký bude dosah začínajícího autora s čerstvě založeným účtem?
Nulový.
Pokud se teda nezlije ledovou vodou, nebo benzinem a pak se v přímém přenosu nezapálí – pak vytvoří virál.
Kdežto dosah velkého nakladatelství s celým týmem nadaných marketérů bude v řádech tisíců. A tak se ptám, jaký je smysl toho tlaku na osobní propagaci?
Stejný jako dosah. Téměř nulový.
Větší efekt bude mít, když nakladatel knihy rozdá žánrovým bloggerům a influencerům, kteří se s nimi pak v rámci spolupráce vyfotí na sítě a sám to podpoří kvalitně a profesionálně udělanou reklamou (nakonec ty markeťáky stejně platí, takže o co jde?).
Proč tedy některý nakladatel v poslední době posuzuje kvalitu obsahu knihy mimo jiné na základě množství follows? A proč to děláme my?
Inu, proč, ne?
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on google
Google+
8 března, 2021 v 3:05 pm
Myslím, že se absolutně nemáš komu za co omlouvat a co vysvětlovat. Tvůj předchozí článek byl 100% trefný a kdo se aspoň maličko pohybuje na sociálních sítích, musí ti dát za pravdu. Jak je to pořekadlo? Potrefená husa nejvíc kejhá? Tak to bych asi řekla na adresu těch, kteří se hádají, že to tak není. Samozřejmě existují výjimky, ale ty výjimky většinou nemají potřebu si něco dokazovat a chytat se za slovíčka. Když něčí názor beru příliš osobně, asi si sama sebou nejsem jistá, když mám potřebu se obhajovat.
Tímto ještě jednou děkuji za předchozí článek. Sama jsem byla přítomna propagační „akce“ okolo nejmenované knihy nejmenované Humbook influencerky, kterou ale klidně budu jmenovat, protože to není žádný Voldemort (myslím Olu, alias Nofreeusernames a její Navždycky). Je to hrůza. Ta knížka opravdu nestojí za nic a je mi líto, že se takoví netalentovaní influeceři prosadí skrz protekci a skvělá díla autorů, co na sebe skutečně pracují, trčí v šuplících, když nemají kámoše v nakladatelství.
Dnešní doba pohřbívá kvalitní literaturu a podporuje knižní odpady, které jsou jen plýtváním papíru. Škoda, že je netisknou na toaleťák, pak by měli aspoň nějaké využití… 👍😁
8 března, 2021 v 7:31 pm
Takže jsem zjevně nebyla zase až tak „nenápadná“, jak jsem si naivně myslela. Ono mě to může slušně sestřelit, právě jsem si asi zavřela dveře do největšího nakladatelství v ČR – „Navždycky“ 😀 Co k tomu říct, snad jen: Děkuji za pochopení. 🙂
13 března, 2021 v 11:07 pm
Ale, ale… No to se podívejme. Tohle je jako v tom moudru – Zloděj křičí, chyťte zloděje. 😀 Nebo, že by nám tady někdo konečně dospěl a pochopil co je to vlastní názor a jeho vyjádření? Zvláštní, že když jsme my vyjadřovali náš názor na crowdfunding a prodej sebe sama, málem si z toho někdo stříkl do prádla, že? 😛 Možná, že další článek by se mohl jmenovat – Pokrytectví je moje druhé já, když už tu byla „Závist je svině“. XD
15 března, 2021 v 9:30 am
Hele strašně mi sice lichotí, že se sem vracíte, ale obešla bych se bez vaší návštěvy (nebo jsi dneska sólo, jenom za sebe?). Nebudu se ani s tebou ani s tvou partnerkou dohadovat jako to děláte s chutí vy na svém blogu (asi vás to baví, mě ne), odpovím jednou a pak se třeba stav na hlavu, že jsi v banu, protože tohle je moje doména a tedy něco jako můj internetový obývák, kam za mnou chodí návštěvy, pravidelně za něj platím nájem a nemusím si tady nechávat trolly – fakt ne 😀
Takže ke crowdfundingu – nikde v článku není uvedeno, že proti němu něco mám nebo, že mám dokonce něco proti „prodeji sebe sama“ (v kruzích internetového marketingu se tomu říká budování značky, což dělá dokonce i anglická královna), jestli to tam vidíš, tak je to hlavně tvoje vnitřní touha to tam vidět 😉 Jen poukazuju na to, že úspěch na sociálních sítích nemusí vždycky korespondovat s kvalitou vydaného díla, ale třeba takový knihy jako Ostrov žije, Zatracená láska nebo Příliv tuto mou domněnku naprosto popírají a jsou to právě ty výjimky, které potvrzují pravidlo a všechny tři vyšly pod Pointou.
Asi nedokážu reagovat na: „Nebo, že by nám tady někdo konečně dospěl a pochopil co je to vlastní názor a jeho vyjádření?“ – protože vlastní názor jsem měla vždycky a nijak extra jsem se nezdráhala jej vyjádřit, byť jsem to nikdy nedělala tak prvoplánově, zkratovitě a často agresivně jako vy dva (tomu se říká dospělost, útoky a posměch jsou především doménou dětí).
Mohla bych tady dlouze polemizovat nad tím, co se mi na vás dvou a vašem projevu směrem k okolí nelíbí a proč, ale nebudu si špinit karmu (už tak budu mít co dělat, abych smázla ten flek, co tam po vás dvou zbývá).
Tím tuhle diskusi uzavírám.