Marketing je „na palici“

Dnešní svět je tak trochu zvrhlej.

Proč?

Protože pokud chce člověk dělat, co ho baví, musí uspět na sociálních sítích, aby se s ním o tom vůbec někdo bavil.

A to JE zvrhlý!

Teď asi vrtíš hlavou a říkáš, si: To je přece kravina! Pokud je někdo dobrej a dře na sobě, uspěje i tak. Prorazí.

Chyba.

Tak to bývalo dřív. V dobách neinternetových, neistagramových a bezfacebookových. Já je ještě pamatuju. Moje děti už ne. A jo, jsem už asi stará 😀

Ale zpátky k tématu.

Není to tak dávno, co jsem užasle otevřela na facebooku rozhovor s nějakou beauty bloggerkou, která napsala knížku a sama si ji vydala. Nebyl to žádný velký literární počin a většina nakladatelů by ji odmítla, ale ona na ně vůbec spoléhat nemusela. Mohla je obejít, protože měla obrovskou základnu followerů, kteří si na startovači její knihu koupily. A tak se z průměrné bloggerky stala spisovatelka. Co na tom, že kvalita knihy je přinejmenším diskutabilní, o čemž svědčí její hodnocení na různých databázích.

Jenže tím to nekončí.

Relativně nedávno vydalo jedno nejmenované velké české nakladatelství knihu známé knižní bloggerce, která se navíc chlubila tím, že příběh „spíchla“ za dva měsíce. Na první pohled si nezúčastněný pozorovatel řekne: „Tak asi byla fakt dobrá. Má holka něco načteno. Jinak by jí to nevydali.“ Jenže rozporuplné hodnocení na databázích, kde odpad střídá úžas, svědčí o tom, že tak dokonalé její dílko asi nebylo, o čemž fakt polemizovat nechci, to nechám na jiných.

Nad čím se ovšem zamyslet musím je:

Proč knihu vydali?

Pro její krásné modré oči to nebylo, co si budeme. A určitě v tom nebyla jen známost a vazby na redaktory, ono vydat knihu v určitém minimálním počtu kusů totiž něco stojí, takže odtud vítr taky nefouká. Zůstává tedy jediná možnost. Ona autorka má značnou základnu fanoušků, kteří si knihu koupí, prostě proto, že ji napsala ona. Takže jsme zase tam, kde jsme byli v prvním případě. Na sociálních sítích.

Jenže kam tenhle trend vede?

To vím zcela přesně.

Vede k tomu, že za pár let už nebudeme číst knihy pro jejich obsah, ale proto, že jejich autor měl prostě dobře promyšlený marketing a uměl se prodat, což je oukey v případě zpěváka, herce nebo moderátora, který se tím, de facto živí, ale většina spisovatelů (jsou i čestné výjimky – sláva jim) jsou stejně jako knihomolové zvláštní plašší tvorové, žijící po většinu času v naprosto odlišném světě. Ve svém světě, kde nemusejí být oblíbení, kde si vytvářejí svoje imaginární přátele, s nimiž často nahlas mluví a okolí je pak mívá za blázny. Nemají potřebu se každý den ukazovat, fotit a sdílet stories.

Jasně, občas to udělaj. Někteří se sebezapřením, jiní to berou jako nutné zlo, na něž si prostě musí zvyknout, jako součást svojí práce (znáte to, jak musíte uklidit kuchyň, když dovaříte, tak tohle je stejné), další, jako jsem já, by to vlastně i bavilo, jenže jsou většinou zoufale nešikovný, a tak bez většího efektu věnují čas tomu, aby se v téhle disciplíně zlepšili, což vede zase nevyhnutelně k bodu, kdy nemají čas na psaní. A to je frustrující!

Jenže současný svět to po nás vyžaduje.

Což je prostě NA PALICI!