„V zahradě smutku spí kráska ledová.
Jméno její je však záhada.
Navždy ve tmě a osamocená.
Před tyranem bezcitným se schovává.
Z jejích rtů šepot uniká,
když od úsvitu do noci jej proklíná.“
Jak už někdo přede mnou napsal: „Leu Honor budete buď milovat nebo nesnášet, nic mezi tím.“ V tom případě se hrdě hlásím k první skupině i když, nějakou tu poznámku bych měla. A o čem, že tedy příběh je?
O vztahu dvou lidí
a samozřejmě nejen o něm, ale jak už anotace napovídá, Lea a Thomas jsou nuceni uzavřít sňatek, byť ani jeden z nich po tom svazku netouží, navíc je dělí nemalý věkový rozdíl ( který ovšem rozhodně nezavání pedofilií, jak stojí v jednom komentáři na databazeknih.cz), takže fakt, jestli si ti dva nakonec sednou a dokážou spolu nějak vyjít, je poměrně zásadní skládačkou v příběhu o světě, kde existují místa, kterým vládnou kruté krásné královny nebo v boji nelítostní válečníci pro něž je čest vždy až na prvním místě.
Historická romance v hávu fantasy.
Asi tak bych nejlépe shrnula žánr. Když jsem byla mladší zbožňovala jsem historické knihy od Bertrice Small, Jude Deveroux nebo Julie Garwoodové v nichž byla právě ta stejná hlavní zápletka, jako ve Třpytícím se městě. Hlavní hrdinka, často velmi mladá dívka, byla nucena se z různých důvodů provdat za muže, kterého nesnášela a který byl obvykle výrazně starší než ona, přitom se vždycky našla nějaká ta zhrzená milenka nebo naštvaný nevlastní bratr, který jim celou fázi sblížení nemálo komplikoval (jakoby to už tak nebylo složité) a stejně to má i Lea s Thomasem. Jenže manželé Honorovi žijí ve zvláštním světě, kde není radno zabloudit v křivolakých uličkách měst nebo znelíbit se královně, která se až přespříliš stará o svou vizáž. V lepším případě vás to může stát cop, v tom horším holý život.
Temná atmosféra
je překvapivě dobře vykreslená. Autorka skvěle pracuje s emocemi, bohužel chyběla kvalitnější práce redaktora, který by ji upozornil na menší zdánlivě nedůležité nelogičnosti a drobnosti v textu a na opakující se fráze, nicméně ani tenhle trochu rušivý element mě neodradil od čtení, knihu jsem zhltla na jeden zátah a četla jsem do noci navzdory tomu, že dnes ráno jsem vstávala s dětmi brzy do školy.
Shrnutí?
Knihu rozhodně doporučuji, za přečtení stojí, autorka má čtivý, místy až poetický styl vyprávění, nicméně jde o YA, takže přehršle násilí, krve a sexu opravdu nečekejte. Užijte si ten vztah, ty dialogy a jiskrné výměny názorů obou hrdinů, neřešte kraviny a berte v úvahu, že je to prvotina, která se ovšem vážně povedla.
1 září, 2020 v 11:33 am
Bohužel se s tímhle názorem neztotožňuju, protože mně kniha připadala mizerná. To, že se jedná o prvotinu podle mě není omluva. Možná pro určitou nevypsanost, nicméně autorka s psaním jako takovým problém nemá, její styl je vlastně celkem v pohodě. Problém je všechno okolo. Svět je nedomyšlený se spoustou logických děr, osobně jsem tam žádnou tajemnou atmosféru nenašla a pokud jde o vztah hlavních hrdinů, to bylo čiré utrpení. Věkový rozdíl by mi nevadil, ten je v pohodě, ale vztah nemá vůbec žádný vývoj, ani jeden z hrdinů se ho nesnaží nijak budovat a spíš si jenom ještě víc podrážejí nohy. Takže za mě fakt ne, tahle kniha není dobrá. Nicméně každému sedí něco jiného a Lea má velmi slušnou fanouškovskou základnu, takže se na knižním trhu určitě neztratí. 🙂
1 září, 2020 v 12:49 pm
Takhle nevylučuju, že jsem čekala něco mnohem horšího a proto je můj úsudek možná zkreslený (proto taky nepíšu vysloveně recenze, já neumím být úplně stoprocentně objektivní 😀 ).
Nicméně jako spatlanina nejhoršího rázu mi to fakt nepřišlo, už jsem četla daleko horší.
Pokud jde o ten vztah dvou hlavních postav, právě o to, že se nikam neposunuly (protože se vždycky aspoň jeden z nich choval jako debil) tam šlo a to evidentně autorka vystihla. Osobně znám spoustu lidí, co se nikam neposunuli roky ze stejného důvodu i když celému širému okolí bylo naprosto jasné, že ty dva to k sobě táhne (jenže oni si mysleli opak).
Světy jsou zatím jen nastíněny, ještě je neznáme, takže tam musí být i nějaká ta logická mezera, která se v budoucnu může vysvětlit (třeba síť Obchodníků – to měli v každý druhý vsi nějakou pobočku? S kým měla Nina to dítě? A k čemu je Lee ten paprsek, když zrovna nesvítí sluníčko? Kdo kupuje a jí ty hory lidského masa? Proč nikdo Bellu ještě neproklál mečem?…). Nicméně jsou tam i nelogičnosti, které se už vysvětlit nedají (Lea se při svatebním obřadu divila tomu, kdo je Bůh emocí a to dost okázale, přitom v další kapitole už sama zvolala: U Boha emocí – nějak si nemyslím, že bych já po měsíci v Turecku sama od sebe řekla místo Ježíši třeba u U Alláha. V jedné z posledních kapitol pak zjevně potkala Perlu v obchodě s oblečením a když vyšla ven, kde stála celá banda, Perla vyšla z obchodu hned za ní a nikdo z nich jí neviděl? Jakože cože?) a takových je tam víc, to uznávám, ale vzhledem k tomu, že kniha byla vydaná v nakladatelství jako je CPRESS viním z toho chybějící redakci a přehlédnu to. Kdo ví, jak by vypadaly Dvory nebo Faerská sága, kdyby neměly redakční úpravy od nakladatele a Lenka bez zkušeností si tuhle stránku věci prostě nedokázala ohlídat, v USA nebo VB by to za ní jistě udělal schopný agent, náš rybníček je pro takovou profesi příliš malý a tak každý začátečník prostě spoléhá a věří nakladateli v euforické extázi z toho, že mu u nás knihu vůbec někdo vydá.
Na každý pád obdivuju tu odvahu a fantazii, kterou Lenka má. Mám pocit, že spíš někdy nebylo správně pochopeno to, co se snažila v příběhu předat. Možná to je anotací, která slibuje víc než jenom romanci, možná i rozruchem, který se kolem knihy strhl…nevím, nicméně odpad vypadá rozhodně jinak (mohla bych jmenovat, ale zařekla jsem se, že co sama na DK ohodnotím míň než třema hvězdama tady nebudu ani zmiňovat, aby to nevypadalo, jako závistivá pomluva 🙂 )
6 září, 2020 v 7:28 am
Zajímavý komentář, tak mě tak napadá, kde v tom všem je CPRESS?
Knihu jsem je snad neviděla propagovat ani jednou.
Udělali něco víc, než že si na obálku dali svoje logo?
Teď jsem se pro zajímavost divala na FB stránku knihy, a pridavala tam příspěvky o tom, že kniha prochází redakcí. Tak by mě docela zajímalo, kdo to za CPRESS dělal.
Protože souhlasím, že věci, které mě na knize zarazily byly vesměs věcí, které bych čekala, že kvalitní redaktor vychyta.
6 září, 2020 v 1:28 pm
To je asi otázka přímo na CPRESS, v knize odpovědný redaktor uveden není, což ovšem rozhodně nemusí znamenat, že to redakcí neprošlo, spíš to vypadá, že za to nikdo nechce nést odpovědnost. Proč? To je asi něco, na co nezaujatou odpověď nedostaneme. Na druhou stranu teď jsem dočetla Kroniky prachu a kdybych opravdu chtěla být hnidopich, vyčetla bych autorce vzducholodě coby běžnou dopravu, skutečnost, že anglikán měl problém s tím, že jeho syn si vezme židovku, ale rodiče té židovky byly úplně v pohodě s tím, že si jejich dcera vezme křesťana. Dál tramvaje na páru – nesmysl, v Londýně začaly teprve v roce 1861 jezdit tramvaje koněspřežné a pak se přecházelo rovnou na elektřinu, jenže to nikdo neřeší, protože Lin není Češka a kniha nám byla už od počátku prodávána jako světový bestseller a mě osobně je to vlastně fuk, protože i tak jsem si čtení vlastně užila.
7 září, 2020 v 9:55 am
Dobry den, na autorcine facebooku je mozne dohledat, ze redaktorkou za CPress byla Katarina Belejova. Je zrejme, ze LB byla z rozsahu korektur viditelne nestastna a později se v jedne ze skupin „pochlubila“, ze většinu zmen neprijala a redaktorka to s ni radeji vzdala. Podobne (a ještě horsi) zkusenosti mají podle vseho betactenarky, ktere knihu recenzovaly ještě před vydanim. Takovy pristup u zacinajiciho autora ukazuje na nebetycnou aroganci, absenci soudnosti a patrne i na neschopnost vyhovet pozadavkum zkuseneho redaktora (logicky je totiž jeho cilem knize prospet, ze ano). Proc za vysledny produkt redaktorka nechtěla nest odpovědnost, je podle me naprosto ocividne – spis se divim, ze to za těchto podminek vůbec vydali. Respektive nedivim – ocividne vsadili na soucasny trend vydavat oblibene pribehy z Wattpadu bez ohledu na jejich mizernou kvalitu.
Ze se pribeh nenarocnym ctenarum libi, je naprosto v poradku. Co je spatne, je fakt, ze za neho v této podobe musí platit. Za sve peníze totiž mají nárok na něco vic nez anotaci plnou planych slibu, hezkou obalku a puvodni internetovou „kvalitu“, která byla k mani zdarma.
Ještě co se tyce polemiky na téma kvalita, pro spoustu ctenaru je zkratka pod jejich rozlisovaci schopnost videt, co všechno je na te knize spatne, a tezko jim něco vysvetlovat. Každý, kdo ma aspoň minimalni cit pro jazyk, však musí videt drhnout uz jen tu uvodni basen, na kterou je ovšem autorka tak hrda, ze ji do knihy nacpala tusim hned 3x.
1 září, 2020 v 4:08 pm
Ahoj, tvoja recenzia sa mi veľmi páči a tiež som čítala rada Small aj tie ostatné 😁 Ale poďme k Lee. Tu knihu zbožňujem a podľa mňa je super. Čítala som ju dvakrát a vôbec som sa nenudila pri druhom čítaní. Práveže som sa na to tešila. Keď Lea prežívala smutné chvíle alebo bola naštvaná, nejako sa to prenášalo aj na mňa 😁 Knihu proste milujem a nedám na ňu dopustiť a ak sa niekomu nepáči je to jeho názor. Už len čakám kedy niekto ,,samodôležitý,, napíše aká to bola hrozna kniha, pedofíliu netuším kde kto videl 😂 a rozbor botaniky tiež mám rada v recenziách 😁 Pri tejto knihe sa nemôže nájsť jeden pozitívny komentár, aby nemal pod sebou vlákno opakujúcich sa negatívnych reakcií. Vôbec tomu nechápem. Veď keď sa to niekomu nepáči , tak nech to nečíta a ide si ďalej svoj štýl. Tiež nečítam to čo sa mi nepáči, ale nehejtujem autora ani knihu ani nikoho komu sa kniha páči.
1 září, 2020 v 4:28 pm
Děkuju, mám podobný názor na věc. Mohla bych vyjmenovat stovky knížek, u nichž fakt nechápu, že je někdo napsal, vydal a pak dokonce nadšeně přečetl, ale až na opravdu vzácné výjimky to nedělám (jsou asi dvě nebo tři, ale bylo to opravdu něco tak příšernýho, že mi to prostě mozek nebere). Napíšu si koment na DK, ohodnotím je a tím to pro mě obvykle hasne.
2 září, 2020 v 8:55 am
Hrdě se přidávám na stranu těch, kterým se kniha líbila. 🙂 Knihu jsem četla v době, kdy těch recenzí ještě moc nebylo. Očekávání jsem měla, ale byla jsem i mírně skeptická, jak už to tak u domácích autorů bývá. Kniha mě ovšem mile překvapila svou propracovaností i tím, jak byl celkově příběh pojat. Upřímně, já jsem tam nějak extra logické díry nenašla. Pokud tam něco bylo, byl to spíše detail či kravina, na kterou jsem rychle zapomněla. A ne, nejsem nenáročný čtenář, který všemu bez rozmyslu dává pět hvězd. 🙂 YA už převážně nevyhledávám.
Jediné, co bych možná vytkla, bylo to, že některé věci mohly být víc rozepsány. Toť vše. Ale zase beru, že je to úvod do série a spousta věcí bude vysvětlena až v dalším díle.
Taky souhlasím s tím, že bych mohla jmenovat X knih v tomto žánru, které trpí mnohem většími nedostatky a dírami v logice (převážně zahraniční tvorba, ale i domácí), přesto to nikomu nevadí a kupodivu na databázi mají průměrné, nebo dokonce vysoké hodnocení. Takže jo, vlnu negativity ohledně téhle knihy moc nechápu.
Každopádně moc pěkná recenze, mně osobně se kniha hodně líbila a stejně jako ty jsem se do ní začetla tak, že jsem skončila až nad ránem. 😀
2 září, 2020 v 1:33 pm
Mně se tvá recenze moc líbila. Cítím z ní upřímnost, přirozenost a lidskost. Takže se mi velice příjemně četla. Co se týče Lei Honor, tak tu jsem měla možnost číst víckrát v odstupu pár let. Když jsem jí četla poprvé, v té době ještě na Wattpadu, byl pro mě příběh jako pohádka. Od té doby byla Lea přepsaná, rozvinutější a já byla trochu starší a víc jsem si všímala poetického stylu, jakým autorka píše. Ten jsem si zamilovala. Diskutovalo se tenkrát o vydání knihy a já byla nadšená, že bych si ono dílo mohla jednoho dne hýčkat ve své knihovně. Po pár letech došlo opravdu na vydání a teď je tu. Jedni jsou spokojení, jako já a druzí se bouří. Ačkoliv netuším, co je na Lei až tak strašného, že jsou někteří celkem „hnusní“… Znám vývoj díla a je v něm velký pokrok. Každý nějak začíná a já si myslím, že Lenka má potenciál být opravdu dobrou autorkou. Fandím jí a těším se na další díly a také na nová díla.