Kritika může být neočekávaná

A fakt bolí. Sestřelí vás jako přezrálou hrušku a vy se pak válíte na zemi ve vlastnim hruškovym protlaku. A jestli jste stejný patlové jako já, pěkně se rozmáznete, aby se na vás další nevyžádaná kritika sesypala jako vosy na tu hrušku. Snadno se pak s odstupem času říká, nadechněte se a než napíšete nebo řeknete něco neuváženého, jděte se někam uklidnit. To je rada, která sice funguje, ale člověk ji přes tu rudou před očima prostě nevnímá.

Na druhou stranu, proč by si člověk měl nechat všechno líbit!

Jasně, jak už jsem psala, může být kritika, která vás někam posune, ale ta vás málokdy vytočí do ruda. Teda aspoň mě. Co ovšem k smrti nesnáším je, když se mi někdo vysmívá, a sociální sítě jsou k takovému druhu komunikace jako stvořené. Všichni jsou tady schovaní za fotkou, za monitorem počítače nebo displejem mobilu a mají odvahy na rozdávání. A vůbec jim nedochází, že jejich hloupá a rádoby vtipná poznámka může někoho ranit. A v takovém případě se prostě ozvat musím a myslím, že je to v pořádku.

Nejsem psací stroj.

Neumím psát bez emocí. Neumím komunikovat bez emocí a když se mě něco dotkne, dám to najevo. Nejsem úplně člověk, který by druhého pozurážel až na půdu. Umím uznat chybu a dělám jich spoustu, je to lidské a já jsem člověk. Umím toho spoustu spolknout a přejít, ale vždycky to prostě nejde. Navíc jsem přesvědčená, že jsou to právě emoce, díky nimž se moje psaní liší a tak se jich nechci úplně zbavovat. Takže občas bouchnu a pak se omluvím a je mi líto, když je moje reakce přehnaná.

Smazat nebo nastavit druhou tvář?

Jenže když se taková věc stane na sociálních sítích, zůstává po člověku virtuální stopa a tak se vám připomínka vašeho emočního selhání vrací zpátky jako facka, o níž jste si mysleli, že už nepřijde. Jenže ona přijde a pak další. Pak je nasnadě otázka, jestli je lepší se chyby zbaběle zbavit a z internetu ji odstranit nebo ji tam hrdinně nechat a nějak se s ní se smířit. Já volím druhou možnost. Proč? No, nikdy nevíte, kdy vám někdo omlátí o hlavu print screen obrazovky, který si pořídil jen tak pro zábavu. Sice moc nechápu účel takového jednání, ale facebook takovými trolly doslova přetéká.

Co je to za lidi?

Koho těší, že může někomu ublížit? Pokud se nad tím, zamyslím do důsledků, tihle trollové nikdy nemůžou vědět, jestli právě nezasadili poslední ránu začínajícímu alkoholikovi, nesrazili k zemi člověka, který právě prochází životní krizí a ta jejich hloupá poznámka mohla být prostě jen tou poslední příslovečnou kapkou, která by s ním obyčejně nic neudělala, ale právě teď, když přišel o práci, naboural auto a opustila ho žena i s dítětem, ho to může stát nervy. Viděli jste někdo film Volný pád? Ten přesně vystihuje chvíli, kdy může takový facebookový troll být zodpovědný za vystřílení nemocnice nebo bistra v obchoďáku.

Takže prosím, buďme na sebe hodní!