Kopíruju

Tím nemyslím přímo kombinaci kláves ctl+c a ctrl+v. Spíš mám na mysli, že se nebojím nechat se inspirovat těmi, kteří už jsou dál. A tady se dostávám k tomu, že spisovatel musí nejen permanentně něco číst a psát ( ne dohromady, to už víme), ale taky se musí pořád dívat kolem sebe. Naslouchat svému okolí a vyzobat si právě to, co ho zaujme a pak to správně použít. Jenže občas jeden neví, jak to co nejlépe popsat.

Nebojte se opisovat.

Nezřídka se mi stalo, že jsem si nevěděla rady s tím, jak pojmout popis nějaké konkrétní činnosti, aby dávala smysl a nezněla přihlouple. A tak jsem si nalistovala, jak takovou činnost popisují jiní spisovatelé. Něco se mi líbilo více, něco méně a z několika knih pak vznikl mišmaš, který byl opsaný, ale vlastně můj. Přitom původní autory byste hledali jen těžko.

Pozor na styl!

Při „opisování“ je vždycky potřeba, abyste do textu vložili vlastní styl. Nesmí se vám stát, že mimoděk převezmete z textu třeba zlozvyk původního hlavního hrdiny, kterého si na první pohled nevšimnete, ale váš hrdina by takovou věc nikdy neudělal. Vždycky je proto důležité, si po sobě text přečíst v celém kontextu kapitoly nebo minimálně jedné normo strany.

Bez výčitek.

Možná vás napadne, že je to podvod. Není. Psaní je stejné jako jakékoliv jiné umění. Stačí si vygooglit třeba slovo pop-art a jen Andy Warhol – neznámější představitel toho směru – založil většinu svých děl na tom, že jen upravil a barevně vylepšil už hotové věci. Málokdo by přitom rozporoval jeho originalitu 😉 Inspiraci zdar, zdar, zdar!