Včera jsem vložila do několika skupin (včetně té své Knihomolové VS. Spisovatelé) svůj názor na knihu Lea Honor – Třpytící se město. Věděla jsem, že tím vstupuju trochu na tenký led, ale některé reakce mě i tak překvapily. Zatímco v ryze knihomolských skupinách si obvykle kniha našla nadšené přívržence, kteří si knihu chválili, v mojí skupině, která je z části věnovaná začínajícím spisovatelům, se naopak objevily jen negativní komentáře.
Je to náhoda?
Nemyslím. A ani nejsem přesvědčená, že by to bylo způsobeno výrazně sečtělejší a tedy odbornější suitou, která u mě ve skupině je, protože někteří vysloveně napsali, že nic horšího nečetli a to já teda četla výrazně horší rádoby umělecké počiny, které neměly s uměním nic společného. Tím nechci tvrdit, že jsem nějak šíleně moc sečtělá, ale Lea Honor, byť má své nedostatky, vážně není žádným literárním hororem, jak se někteří snaží tvrdit. A tak si říkám, proč ty tak extrémní negativní reakce na prvotinu od autorky, která je na stejné startovní čáře jako oni.
Závist?
Ne, to taky ne, i když v některých případech jsem dost na vážkách, jestli tam ta mrcha Nesmrtelná teta přece nesehrála svou roli, ale ten problém, to cosi, co způsobuje ten propastně rozdílný názor obyčejných čtenářů ( kteří jsou mimochodem hlavní kupní silou a na nich tedy záleží především) a kritiků nebo spisovatelů, bude ještě někde jinde. Původně jsem se domnívala, že proti autorce se jednotně postavili i bloggeři, ale ukázalo se, že někteří jsou naopak na její straně, takže jsem se zaměřila na ně a asi jsem na to částečně přišla.
Je to o vkusu.
Ti největší kritici vyžadují od knih něco úplně jiného než ti, co jsou z Třpytícího se města nadšení. Občas se někde potkají – třeba u S.J.Maas nebo Jaye Kristoffa (a mnoha dalších), ale jinak se jejich knižní cesty dost rozcházejí a protože Lenka slibovala v anotaci temné fantasy dobrodružství, jen těžko mohli být někteří spokojeni s tím, co nakonec dostali. Zatímco fanoušci After, Lauren Kate, Selekce nebo série Stmívání byly relativně spokojeni, někteří nadšeni, příznivci klasické fantastiky byli zdánlivě právem rozhořčeni a měli potřebu to dát jasně najevo. Když se pak po autorce dost nevybíravě a hloupě svezly nejmenované bloggerky, byla to obrovská příležitost rozpoutat peklo.
Nebo udělat knize tu nejlepší reklamu.
Bez ohledu na kvalitu díla, na obsah knihy, virální dosah byl daleko větší než jakákoliv placená reklama na dlouho očekávanou novinku Kiery Cass a tak se vlastně z Ley Honor stala taková velká kontroverzní legenda, kterou všichni čtou, aby se buď přesvědčili o příšernosti nebo o čtivosti této prvotiny, všichni ji hodnotí a dokonce i po půl roce od vydání, mají někteří potřebu na ni sdělit svůj názor světu ( Zaslíbená se mimochodem prý taky nepovedla, ale nikoho to moc nezajímá ani nečílí).
A tak se zrodil BESTSELLER.
Leo, vítej mezi hvězdy 😉
2 září, 2020 v 9:17 pm
Ahoj, musím souhlasit. Já jsem knihu dostala v červenci, ale po tom, co jsem viděla ty recenze, tak jsem se na to fakt chtěla vykašlat.
Nakonec jsem to kousla a ohromně se u knihy bavím. (Fanoušek After, Lauren Kate, Selekce nebo série Stmívání nejsem ani v nejmenším;) ).
Už jsem skoro na konci knihy a je to pěkná kniha. Není nejlepší kniha, co kdy byla napsána, má svoje mouchy, ale to víceméně mají všechny.
Ale jo, ta situace mi přijde hodně divná. U podstatně horších knih se kritika řekne dost opatrně nebo raději vůbec a tady mi přijde, že to autorka schytava za všechno možné. Někde jsem viděla, že lidi tvrdí, že si snad dala pseudonym podle Leigh Bardugo. Tak chápu, Bardugo píše skvěle příběhy ❤. Ale co jsem hledala, tak to vypadá, že je to doopravdy jméno autorky. Za mě je to prostě dost divné.
3 září, 2020 v 8:51 am
Tak to už je hodně za čárou, vyčítat někomu, že má stejné iniciály jako jiný autor 😀
Já jsem takovej trochu šťoural a zjistila jsem, že je to dost osobní záležitost, v konečné důsledku tedy už dávno nejde o kvalitu nebo nekvalitu díla, ale o to, že si autorka s někým lidsky a povahově nesedla, ani jeden z nich není splachovací typ a tak se to rozrostlo v obrovskou aféru do níž se postupně zapojil celý ten malý bloggerský literární svět YA. Jenže zatímco autorka se stáhla, zablokovala koho mohla, snaží se to nějak ustát a nijak se k tomu už veřejně nevyjadřuje, druhá strana nebo spíš přívrženci druhé strany (a nejsou to většinou nijak špatný nebo zlý lidi) při každé zmíňce o její knize rozjedou bouřlivou diskusi o tom, jaká je to strašná slátanina a že Lenka je namyšlená princezna, jejíž ego vyrostlo do obřích rozměrů. Autorku osobně neznám, vyměnily jsme si jen pár zpráv, když jsem zveřejnila příspěvek s vlastním názorem na její knihu (děkovala mi) a zdála se mi milá. Nicméně celé pozadí věci neznám a upřímně ani o to už tak úplně ani nestojím, není to pro mě důležité. Na rozdíl od faktu, že se Lenka nenechala odradit a pilně maká na pokračování. 🙂 Takže se moc a moc těším a věřím, že o ní ještě uslyšíme.
4 září, 2020 v 12:57 pm
Tak ono nešlo ani asi o iniciály, ale že to je jménu Bardugo až moc podobné? Nevím, zaznamenala jsem to v několika diskuzí na facebooku a snad i na databázi knih (ale tam těch perel je víc).
Teda, tak to já jsem to až tolik nezkoumala, pár věcí jsem si někde přečetla, ale je to dost kusovité a nedává to moc smysl. Ale ano, souhlasím, že tady asi úplně o knihu nejde. Co to čtu, tak jsem několikrát zaznamenala, že se knize zvedlo hodnocení a rázem tam přibyl odpad. Nevím, když tu knihu čtu, tak mi doopravdy nepřijde jako největší zlo, co kdy vzniklo.
Zároveň musím říct, že jsem snad nikdy neviděla takovou pitvu díla. Kolikrát někde v diskuzích lidi píšou, jak na straně takové a takové je použité tohle slovo a proč je to špatně. Jak něco nemůže fungovat. Jak je možné, že někde je poušť a pak hned zase není. Začíná mi připadat, že to někteří četli pouze se záměrem hledat chyby.
Ale jestli to je doopravdy tak, že jde o to, že prostě se někdo autorce mstí, tak je to hodně smutné. A taky by to dávalo smysl, proč autorka zmizla, dřív jsem jí viděla v některých spisovatelských skupinách na facebooku. A najednou se po ní slehla zem. A co jsem se dívala, tak snad má i pryč Instagram?
Docela by možná stálo za to napsat nějaký shrnovací článek k čemu došlo, protože si myslím, že spousta lidí, kteří bloggerskou scénu u nás moc nesledují, je zmatená, co se děje. A zároveň po těch špatných recenzích od velkých bloggerů to mohlo dost lidí odradit, asi jako prve mě.
Jinak ráda slyším, že autorka pracuje na dalším díle. Trošku jsem se bála, že ji to odradilo, zvlášť, když se tam nějak úplně stáhla.
10 září, 2020 v 12:10 pm
Je až podivuhodné, kam se Lea Honor dostala. Ať už tou pozitivní či negativní cestou. Sama jsem měla s knihou tu čest a těšila jsem se na ni. Skrz samotnou autorku jsem ji získala v rámci spolupráce a nebojím se říct, že to bylo strašné, protože pro mě prostě bylo. Je to můj názor a nebojím se za něj postavit a argumentovat. To je v tomto případě ale trochu vedlejší. Co mě v tomto případě trošku mrzí je fakt, že se poukazuje na to, že je všude plno negativních recenzí a odpadů jako forma určité odplaty. Ale jsou to názory a recenze různých lidí napříč knižním světem. Na co se ale nepoukazuje, je fakt, že byla doba, kdy se autorčina fanatická fanouškovská základna, která nevidí a neslyší a má Leu za výplod naprostý dokonalosti a originality, jednu dobu ostře pouštěla na DK do všech, kterým se kniha nelíbila. Sama jsem se octla mezi nařčenými. V tomto případě jde objektivita stranou a už je to prostě o boji. Není to jednostranná záležitost. To, jak to zvládla a nezvládla autorka je další věc.
Takže vítej Leo, je škoda, že nemáš našlápnuto lépe, ale zatím na to bohužel nemáš.
10 září, 2020 v 2:33 pm
Taky mě hrozně mrzí, že o tu samotnou knihu, vlastně ve většině případů vůbec nejde a upřímně lituju všechny, kdo byli do celé kauzy nějak zapleteni (nebo zataženi) a následně donuceni si vybrat strany. Že to rozdělilo do té doby celkem pohodovou komunitu. Je hloupost někoho napadat pro jeho subjektivní názor, byť s ním nesouhlasíme.
8 listopadu, 2020 v 10:01 pm
Pravdivý rozbor. Taky mám občas pocit, že někteří bloggeři pitvají až příliš důkladně, i když u jiných děl jim stejné chyby vůbec nevadí (viz moje domněnka, že u českých autorů hledají chyby víc než u „prověřených“ zahraničních). Mě se kniha líbila a moc mě mrzí, že se autorka musela trochu odstřihnout od internetu, aby utekla té negativitě 🙁 Snad vyjdou i další díly.