Nebo spíš s bratry Prckovými (přiznávám, že si nejsem jistá, jak to napsat, každý tvar mi přijde směšný). V poslední době blog trochu zanedbávám a radši se věnuju psaní knih, nicméně včerejší návštěva muzikálu Něco shnilého! v Plzni ve mě pořád natolik rezonuje, že se o ten zážitek prostě potřebuju podělit.

Téma

Shakespeare – Dušan Kraus

Něco shnilého! nám ukazuje oblíbeného Shakespeara trochu jinak. Je to floutek, je to bídák, lhář a zloděj, ale vlastně ho i tak musíte milovat. Zápletka muzikálu se točí především kolem jeho Hamleta, ale najdete taky spoustu odkazů na další hry, namátkou třeba Romeo a Julie nebo Kupec benátský a jsou to odkazy opravdu vtipné a neotřelé. Člověka to prostě baví a musí se minimálně usmívat, ale častěji se prostě bude nahlas tlemit a řehtat jako kůň.

Kdo jsou Prckovi?

Dva bratři. Dramatici, co se snaží prorazit v alžbětinském Londýně. Jenže mají tu největší konkurenci, jakou si dovedete představit – Shakespeara. A fakt, že londýnským lidem zbožnovaný Will začínal právě u nich, a starší z bratrů Nick ho kdysi vyrazil, a poslal ho psát, protože je neschopný herec, je jen pověstnou třešničkou na dortu. Není se tudíž co divit, když zoufalý Nick vyrazí za věštcem, aby mu prozradil, která Willova hra bude mít největší úspěch. A tady se dozví nejen, že to bude dánská Amoleta (tak jasně Hamlet), ale taky, že v budoucnu budou lidé nejčastěji chodit do divadla na muzikály.

Víc už raději neprozradím, nicméně už samotné vysvětlení toho, co muzikál je, bylo samo o sobě ohromná legrace plná odkazů na ty největší muzikály, a to nejen slovně, ale i hudebně. Pozorný divák znalý melodií tak snadno rozezná namátkou Jesus Christ superstar, Chicago nebo legendární Cabaret.

Muzikály to nekončí.

Že zase nejste až takový znalec muzikálů? To nevadí, spokojíte se určitě i s odkazy na filmy nebo na pohádky od Disneyho, protože spousta muzikálů vznikla v USA právě na jejich motivy. Dialogy jsou navíc vtipné i samy o sobě tolik, že ty odkazy jsou vlastně spíš bonus pro nás zarputilé fanoušky. Je pravda, že občas padne ostřejší slovo, takže zvažte návštěvu s dětmi do deseti let a to i proto, že představení doslova přetéká dvojsmysly, které ovšem nejsou nevkusné.

Bonus navíc.

Ten už se bohužel nezopakuje. Měla jsem to štěstí, že v roli přísného protestanta bratra Jeremiáše zaskakoval Richard Genzer. Záskok to byl zjevně opravdu nečekaný, protože se ani nestačil naučit text a měl v uchu sluchátko, kam mu režisér Lumír Olšovský našeptával slova. Vedlo to samozřejmě k velkému množství neplánovaných komických situací a Richard se s tím popral naprosto skvěle.

A to nebylo jediné překvapení.

Dceru bratra Jeremiáše totiž měla hrát Karolína Krausová, ani ta však nemohla dorazit, a proto ji nahradila naprosto skvělá Charlotte Ryšavá. Osobně jsem z téhle malé rošády byla nadšená, protože Charlotte jsem si zamilovala v My fair lady, tudíž jsem se na její výkon moc těšila. A nezklamala.

Závěrem bych chtěla už jen říct:

Bylo to skvělé. Pokud dorazíte na Něco shnilého! do Plzně, nebude chtít z divadla odejít. 

PS: A níže odkaz, abyste nemuseli pátrat po vstupenkách na netu 😉

Chci do divadla!