Ambřin domov je daleko velkolepější než můj. Jejich vila stojí na vysoké skále s výhledem na řeku a pod ní je zapuštěný bazén, který tady údajně stál už v třicátých letech dvacátého století, ale protože voda v něm byla příliš studená, nebyl právě oblíbený. Dnes je voda v něm vyhřívaná a dno podsvícené. Když vezmu v potaz, že jsou na světě lidé, kteří elektřinu ani nemají, je to zbytečné plýtvání. Můj stín mě sleduje až ke dveřím domu, kde mě předá majordomovi a vrací se zpátky do auta. Nevím, proč, ale najednou se cítím podivně odhalená, jako by mi někdo strhl ve spánku deku z těla. V domě hraje hlučná rocková hudba, kterou jsme měli na internátě zakázanou, ale ve skutečném světě na ní cenzura kupodivu neshledala nic škodlivého. Na rozdíl od některých oper od Mozarta, Verdiho nebo Dvořáka. Na celé cenzuře je nejvtipnější fakt, že až na některé výjimky víte přesně, co je zakázané, a tudíž je jasné i to, po čem byste měli pátrat. 

Přestože jde o večírek, kde se pije šampaňské a jiný alkohol, nebylo vzhledem k věku pořadatelky nutné oblékat plesovou róbu. Koktejlky nebo malé černé jsou dostačujícím oděvem pro podobnou příležitost. Ze své nepřeberné zásoby jsem si vybrala jasně rudé šaty s vysokým límečekem kolem krku bez ramínek s úzkou sukní těsně nad kolena a navzdory matčině nátlaku při výběru bot, jsem si na místo lodiček na podpatku vzala třpytivé černé baleríny a psaníčko na zlatém řetízku stejné barvy. Prodírám se davem neznámých lidí a hledám AmbruV místnosti je horko, a proto si zvednu dlouhé vlasy nad hlavu, než se mi podaří mezi těly prodrat k francouzskému oknu vedoucímu do zahrady. Tady se opřu o zeď a zhluboka se nadechnu o něco chladnějšího večerního vzduchu. Může být nejvýš devět hodin a slunce, ač už velmi nízko nad obzorem, pořád neúnavně pálí. Při vzpomínce na to, že někdo věří, že jde o obří lebku se ušklíbnu. „Lidi jsou hloupí´,“ řeknu sama pro sebe polohlasem. 

„Ahoj,“ přihrne se ke mně o hlavu vyšší mladík s plavými vlasyTebe já znám,“ drmolí přiopile s šťouchne do mě ukazováčkem. Myslím, že mířil na hruď, ale strefil se sotva do ramene. „Ty jsi Starlett Kellnerová.“ 

Zamračím se. „Hm, nemyslím, že bychom se někdy viděli,“ ohrnu rty a chystám se odejít, když mě chytí za paži. „Počkej, nechoď pryč. Tak se seznámíme, ne? Já jsem Albert. A ty?“  

Nakloním hlavu ke straně. Takže tohle je Albert. Můj budoucí muž?  

Přejedu ho pohledem od hlavy až k patě. Oblečený je vkošili a kalhotách s puky, jako každý chlapec na téhle akci. Není ošklivý, naopak, řekla bych, že je velmi hezký. Má pravidelné rysy, vzhledem k tvaru jeho ramen se zdá, že se udržuje v kondici, jak se na chlapce z Elity sluší, jenže je úplně na mol. Sotva se udrží na nohouMožná na tom, co říkala Alicia v den mé rozlučkové party přece jen něco bylo. Možná matka souhlasila s takovým sňatkem právě proto, že Albert je takové trdlo, že ho budu moci zmanipulovat, jak bude třeba. Narovnám se, pohodím vlasy a přiblížím svou tvář k jeho tak blízko, abych mu mohla zašeptat do ucha: „Starlett. Těší mě, že tě poznávám Alberte.“ Potom ho rychle líbnu rudými rty na tvář a usměju se. 

Klopýtne překvapením a spadne mi tváří přímo na hrudník. V tu chvíli jsem vděčná prozřetelnosti, že jsem matce navzdory, zvolila šaty bez výstřihu. Albert se v mžiku narovná. „Omlouvám se. Asi jsem špatně našláp na schůdeček,“ prohlásí s ukazováčkem zdviženým vzhůru. „To jsou moc pěkný,“ zarazí se, škytne a stočí prst na moje prsa. „Šaty,“ dokončí větu a znovu škytne. Začínám se bát, že mě pozvrací, a tak se jen omluvně usměju a mizím pryč. Kamkoliv, jen co nejdál od něj. 

„Star!“ Slyším za sebou, ale když se ohlédnu, nikoho nevidím. Tohle nemá smysl, jdu domů. Matčino přání udělat dobrý dojem na Alberta jsem splnila, víc už tu nemám co dělat. „Tak Star, počkej přece!“ Slyším zase. Naposledy, už skoro u dveří, jež vedou ven z toho upoceného hlasitého pekla se otočím a spatřím Ambru v jiskřivě modrých krátkých upnutých šatech, jak se ke mně prodírá davem. Sotva dorazí dost blízko, chytí mě za loket a táhne mě pryč. Množství lidí postupně řídne, až se ocitáme v části domu, kde nikdo není. 

„Tohle je rodinné křídlo sídla. Cizí lidi sem nesmí,“ vysvětlí Ambra, když otvírá dveře do svých pokojů. Já mám možná apartmán s koupelnou a obývákem, ale ona má rovnou celý byt, uvědomím si, když vstoupím do chodby, která vede do salonu, jídelny a obýváku, kde se Ambra posadí na gauč a gestem mi naznačí, abych vzala místo vedle ní. 

Zase si uvědomím, jak je krásná, když se zadívám na její jasně modré oči a lesklé černé vlasy. Proti ní jsem a vždycky budu jen šmudla. 

„Co to máš s vlasy?“ zamračí se. 

Bezděčně chytím mezi prsty jeden z blonďatých pramínků a ušklíbnu se. „Abych řekla, pravdu, ani nevím. Včera odpoledne jsem na matčinu žádost byla u kadeřníka.“ 

„Hm, vypadáš hodně“ přimhouří oči, zjevně zvažuje odpověď „Blond,“ dokončí větu nakonec. 

„Jo, všimla jsem si,“ podotknu a potřesu hlavou, přičemž se snažím samu sebe v duchu přesvědčit, že mi na tom ani trochu nezáleží. Jenže záleží. Je to jen další západka na zámku mojí zlaté klece. 

Musím s tebou mluvit,“ řekne vážně. 

Pokrčím rameny. „Tak mluv.“ 

Ambra mi zakryje volně položenou ruku na klíně svou dlaní a pevně ji sevře. „Je to daleko horší, než jsem očekávala, Star. Jsem tady celé dny zavřená a ven smím jen, pokud si to žádají politické zájmy.“ 

Přikývnu. „To jsme na tom dost podobně.“ 

„Oni už mi našli manžela, Star,“ oznámí dramaticky s očima plnýma slz. 

To mě taky, chce se mi znuděně vzdychnout, ale na poslední chvíli se ovládnu a zatvářím se tak zničeně, jak jen dokážu. „Tak brzy? Ale koho?“ 

„Erika Amundsena. Syna skandinávského guvernéra. Víš, co to znamená?“ 

Zamračím se. Její slova mě vyburcují z mírné letargie, do níž jsem už málem začala nudou upadat. Pokud si Ambra vezme následníka skandinávského guvernéra a já Alberta, tak … „Oni chtějí vytvořit monarchii,“ splyne mi ze rtů samovolně. 

„Cože?“ nakrčí nechápavě Ambra čelo. 

„Když se ty vdáš za Erika a já za Alberta, budou naše děti jedinými následníky nejen guvernérských křesel, ale i prezidentské funkce. Potom už stačí jediný politicky korektní sňatek a celé SEF bude vládnout jediný člověk.“ 

„Můj nebo tvůj syn,“ dodá Ambra skoro šeptem a ohromeně na mě zírá. 

„Anebo můžeme federaci vládnout my,“ opravím ji. Jak to tehdy při poslední selekci říkala HimlerkaVyužijete každé možné příležitosti k opětovnému zlepšení životní úrovně všech obyvatel světa.   

Zavrtí hlavou. „Jak to myslíš, ženy přece ze zákona nemohou zastávat takovou funkci.“ 

Přímo ne,“ naznačím jí a v duchu už vidím, jak mi Albert doslova zobe zruky. Budu jako stínová královna a on můj králNeubráním se při té představě pousmání. 

Ambra si zkousne dolní ret. „Počkej, ty myslíš jako, že bychom je…“ 

Přikývnu. „Vmanipulovaly přesně tam, kam potřebujeme.“ 

Áhá,“ pokývá dlouze hlavou. „Tak to nepřipadá v úvahu,“ oznámí ostře zamítavě. 

Teď je řada na mě, abych se zamračila. Ambra rozhodí rukama. „Viděla jsi Erika? Je to surovec a na rozdíl od Alberta, je to zatraceně chytrej chlap. Albi je kluk, ale Erikovi už táhne na třicet. Věř, mi. Ten člověk se sebou manipulovat nenechá. Jen jednou jsem mu řekla ne a on si stejně vzal, co chtěl a mě potom na zápěstích zůstaly takové modřiny, že jsem si musela na druhý den vzít na ples rukavice.“ 

„Říct mu, ne?“ nechápavě zavrtím hlavou. „Co po tobě chtěl?“ 

Ambra otevře pusu dokořán. „Přece sex, Star. Copak tobě o tom rodiče neřekli?“ 

„O čem?“ zeptám se váhavě, protože nevím, jestli to chci slyšet. 

Jsme jim zaslíbené, prodané jako kus nábytku. A oni mají právo si s námi udělat, co uznají za vhodné. 

Vážně se na ni podívám. „To nemyslíš vážně, Ambro. Tohle po tobě otec opravdu chce?“ 

„Nejen on. Matka s ním souhlasí.“ 

„To ti řekla?“ 

Přikývne a do očí se jí nahrnou slzy. Mlčky ji obejmu a přivinu blíž. „Ty jsi s ním spala? Myslím, ještě předtím, než…“ zdráhala jsem se říct nahlas to slovo. Nešlo mi přes rty. 

„Hm,“ vzlykne. Pohladím jí po vlasech. 

„A jaké to bylo?“ nedá mi zvědavost i když vím, že bych ji neměla dál trápit, prostě si nemůžu pomoci. 

„Hrozně to bolelo, Star. Víc, než si dovedeš představit. Měla jsem pocit, že mě roztrhá na kousky.“ 

„To je mi hrozně líto. Neměla jsem tušení, že…“ nevím, jak větu dokončit. Neměla jsem tušení, že dívčí Elita je jen obchod s bílým masem? Jenže já ho měla. Jen jsem si nedokázala představit rozměry celé té obludnosti. 

 

Když mi Nikolaj před schody našeho domu otevře dveře, unaveně se na něj usmějuByla bych vám opravdu vděčná, kdybyste dnes zůstal na chodbě.“ 

Osobní strážce se zadívá do země. „Jak si přejete, slečno.“  

„Děkuji. Teď bych ráda našla svou matku. Potřebuji s ní mluvit. Máte představu, kde by mohla být?“ 

Stín si vloží do ucha pecku, kterou vytáhl z náprsní kapsy a cosi zamumlá, potom ukáže paží k domu, aby mě pobídl ke vstupu. „Paní Kellnerová je ve svém apartmá, což je druhé křídlo domu v tomtéž podlaží, kde máte pokoje vy, slečno 

„Aha,“ kývnu čekám až mi otevře domovní dveře. Potom už mířím přímo k širokému schodišti, odkud moje kroky vedou ke dveřím matčina apartmá, vedle nichž stojí zase její stín, který je odhadem asi o deset let starší než Nikolaj. Výraz jeho tváře je tak nehnutý,  by si někdo neznalý poměrů mohl myslet, že jde o nevkusnou sochu. Krátce zaklepu a když se ozve netrpělivé „Dále.“ Vstoupím. 

Matka je oblečená jen v županu a usrkává jakýsi růžový nápoj z mělké sklenky na vysoké nožičce. Když mě uvidí, překvapeně zamrká. „Starlett? Co tady pohledáváš? Je přece teprve půl desáté.“ 

Pohodím hlavou a posadím se na pohovku totožnou s tou, která je v mém obývacím pokoji. Ariadné, která dosud stála, si sedá vedle mě a zkoumavě si mě prohlíží, přičemž sklenku s alkoholem pokládá na vyleštěný konferenční stolek. 

Potřebuju se tě něco, zeptat, matko.“ 

Napřímí se. „Ano?“ 

Polknu, musím to udělat rychle, stejně jako bych strhla náplast zrány, jinak ztratím odvahu„Očekává se ode mě, že budu mít s Albertem sex, když ho bude vyžadovat?“ 

Matka se prudce nadechne a obrátí do sebe obsah sklenky. „Po svatbě zřejmě ano. 

Netrpělivě si poposednu. „Nemyslím po svatbě, ale teď nebo po zásnubách… Očekává se ode mě, že s ním budu spát, když nebudu chtít? 

Ariadné se zamračí a zavrtí hlavou. „Jistě, že ne. Nikdo tě nemůže k něčemu podobnému nutit, drahoušku. Jak tě napadlo se na to vůbec ptát?“ 

Do očí se mi nahrnou slzy vzteku. „Lžete!“ syknu a vystrčím bradu. 

Proč bych to dělala, Star?“ zeptá se nechápavě a přikryje mi ruku složenou v klíně dlaní. Opravdu mi právě řekla Star? 

Potřesu hlavou. „Ambra, ona…“ začnu překotně vysvětlovat „Ona musí s Erikem spát i když ji to bolí. Její rodiče ji k tomu nutí.“ 

„Ach,“ splyne matce ze rtů a pohladí mě po vlasech. „Nevěděla jsem, že Rákozsi má tak radikální přístup k výchově dcery, ale jsem přesvědčená, že Agnes o tom neví. Možná by se jí Ambra měla svěřit.“ 

Svěřila se,“ oznámím hořce, když si uvědomím, že chování prezidentovi rodiny k jediné dceři, je daleko horší než matčino pedantství nebo pokusy mnou manipulovat a pocítím k ní náhlý, a především překvapivý nával náklonosti. Než si to stačím rozmyslet, vrhnu se jí do náruče a hlasitě se rozpláču, přičemž jí popisuju všechno, co mi Ambra prozradila. Ariadné tiše sedí, hladí mě pomalými pohyby po zádech a trpělivě mi naslouchá. Potom obě dlouho mlčíme. 

Musíš být moc opatrná na to, komu se svěřuješ, Starlett,“ přeruší matka dlouhé ticho klidným hlasem. 

Utřu si tváře a napřímím se, abych jí viděla do obličeje. „Jak to myslíte?“ 

Ariadné si poposedne. „Kdybys tohle všechno řekla svému otci, tak on…“ zaváhá a uhne pohledem. 

„On co?“ chci vědět. 

„On by s prezidentem souhlasil.“ 

Překvapením mi spadne brada 

„Ale dokud jsem tady já, nikdo po tobě takovou věc chtít nebude, Star. Rozumíš?“ dodá rychle. 

Zavrtím hlavou. Tohle nemůže být pravda 

„Já ti to slibuju,“ řekne naléhavě matka a stiskne mi ruku v dlani. Zadívám se na ni přes uslzené oči a mírně skoro neznatelně se usměju, než špitnu stěží postřehnutelné. „Děkuju.“


Pozn. Výše uvedený text je publikován bez redakčního nebo korekčního zásahu, může tedy obsahovat chyby, které budou v případě vydání knihy odstraněny.