Čas od času se mě někdo po přečtení některé z mých knih právě na tohle zeptá. Obvykle jen pokrčím rameny a odpovím, že nevím. Teprve později, když se nad tou otázkou znovu zamýšlím, dokážu přesněji zformulovat odpověď. Ono totiž ne pro každou knihu je ta odpověď vždycky stejná.
Bílý jasmín
Tam je odpověď celkem jasná. Četla jsem Bibli, nebylo to lehký čtení, stálo mě dost sil a moc si toho už nepamatuju, nejsem věřící, ale něco mi ta staletí stará tlustá bichle přece jen dala. Nápad a ten pak stačilo jen rozvinout.
Svůdný jasmín
Asi teď spoustě lidem, co mě nemají rádi a mou tvorbu nepovažují za nic extra, dokážu, že jejich odhad byl správný, ale nechci nic zastírat. K napsání druhého dílu jasmínové série mě inspirovalo Padesát odstínů šedi – jo tenkrát jsem na podobných knížkách fakt těžce ujížděla 😀 a vlastně se za to nestydím, protože mě to prostě bavilo a s Anou jsem celý první díl tak trochu dýchala. Ty další dva už taková pecka nejsou.
Krvavý jasmín
Tady se projevila Hra o trůny a Martin se svou tendencí všechny oblíbené hrdiny zabíjet, najednou jsem měla takovou chuť vraždit, že jsem jí nedokázala odolat. Omlouvám se. 🙂
Květy jasmínu
Oživit skoro všechny postavy jen proto, abych věnovala čtenářkám kýžený happy end nebyl úplně nejlehčí úkol a jsem přesvědčená, že sečtělý knihomol a kritik by tam našel nejednu nelogičnost, ale přesto jsem na sebe pro tuhle knihu opravdu pyšná. Jedinou inspirací mi totiž byla historie a touha vmísit do knihy něco z naší rodné země. A myslím, že se mi to povedlo.
Královna květin, paní jara
To nejlepší nakonec.
Jakkoliv se může zdát, že jsem hledala inspiraci u oblíbených autorek jako Maas nebo Blacková, není tomu tak. První verze knihy byla totiž hotová mnohem dřív než se mi knihy od nich vůbec dostaly do rukou. Starlett se zrodila v době, kdy jsem ještě psala Květy jasmínu a nemohla jsem se pohnout z místa a paradoxně mi pomohla překonat takové zvláštní mrtvé období. A odkud jsem tedy čerpala?
Ze života.
Vím, tvrdila jsem, že to nedělám, ale nějak jsem zatoužila se trochu svěřit. A s čím?
Starlett nežije v hezkém světě. Je hračkou, která má tančit tak, jak její matka nebo muži kolem ní hrají na nástroje, které jim do ruky vložila moc.
Moc, kterou si ničím nevysloužili, ale přesto ji mohou uplatnit.
A ona musí poslechnout, jinak riskuje vlastní život.
I dnes takoví lidé jsou. Lidé, co mají navrch a nutí vás do věcí, které nechcete dělat, ale nemáte na vybranou a tady se ukazuje, kdo má jak ohebnou páteř. Občas mě samotnou překvapí, jak flexibilní jsou někteří lidé z mého okolí a kam až dokážou zajít, aby dosáhli svého. Stejně tak mě nikdy nepřestane překvapovat, že si i dnes v 21.století pořád spousta mužů myslí, že si můžou beztrestně dovolit všechno.
A tak se zrodila Starlett.
Zpočátku trochu naivní dívka, která má ovšem jasnou představu o tom, jak by měl její život vypadat a je ochotná tomu podřídit úplně všechno. Teprve, když ji zlomí a pokoří, pochopí, že pro svůj vysněný svět bude muset udělat víc než jen pletichařit a ohýbat se v pase, a abych jí to trochu usnadnila, věnovala jsem jí doslova božskou magickou sílu.
My obyčejný knihomolky taky máme obrovskou moc a sílu.
Jakou? Přece doslova fantastickou. Máme v hlavě tisíce příběhů a snů, tváří a tvorů, které nikdo jiný nevidí. Jen my. A proto jsem napsala Královnu květin, aby byla inspirací. Abychom si všechny uvědomily, že se nikdy nemusíme nikým nechat vláčet v kole, pokud to nebudeme samy chtít. A když nás náhodou přece jenom někdo srazí k zemi, vždycky dokážeme vstát a pořádně mu to nandat.
A jako obvykle odkaz na předprodej 🙂
Napsat komentář