Šlapu si takhle za manželem na lednický minaret a hlavou mi probleskne vzpomínka na princeznu, která je dozajista mou nejoblíbenější a která mě provázela celým mým dětstvím. Nebyla to žádná načančaná cukrátková holka a otec ji, pro její rošťáctví, které nejčastěji prováděla svým dvěma vzorným starším sestrám, často zavíral do studny. Mě tedy do studny nikdo doma nezavíral, ale svoje dvě starší sestry jsem taky trápila víc, než jim rozhodně bylo milé a fakt, že její nejstarší sestra a ta moje se obě jmenovaly Kateřina, byla už jen pověstná třešnička na dortu.

Princezna Fantaghiro                 

se tak stala pro mě vůbec prvním velkým vzorem, kterému jsem se toužila podobat a do jejího Romualda jsem byla rozhodně regulérně zabouchnutá 😀

V Lednici jsem si na ni vzpomněla proto, že byla na konci druhé části zavřená ve věži, kam šlapala snad stejně dlouho, jako my na ten minaret. Přemýšlela jsem, proč se mi tak moc líbila. Proč mezi všemi Růženkami, Sněhurkami a vílami na mě udělala největší dojem právě tahle divoká hnědoooká, hubatá brunetka, která se většinu času s někým hádá nebo pere a krásné šaty vymění radši za praktičtější kalhoty, když já jsem se od mala tak ráda šňořila do šatů a sukýnek a toužila jsem, aby mě ostatní vnímali spíš jako tu sladkou cukrovou panenku, kterou obvykle princezny bezesporu byly ( ano, správně jste pochopili, že mě tak nikdy nikdo nebral, protože jsem se tak prostě nechovala). Odpověď je snadná, mám ji ráda pro její odvahu a nezkrotnost. Dneska mám pocit, že ta pohádka v sobě má vlastně všechno, co sama v knihkupectví v regálech hledám nebo co se snažím vložit do svých knih. Měla akci, kouzla, vtip, napětí i romantickou linku. Byla prostě dokonalá.

Jen o malou chvilku později dorazila další princezna a nebyla o nic méně drzá a statečná.

Princezna bojovnice.

Xena. Kdo tvrdí, že ji nemá rád, vůbec nepochopil pointu. Xena byla ztělesněním feminismu a ženskosti. Nebylo to žádná amazonka, která by cíleně vraždila chlapy jen proto, že jimi jsou. Ona kosila všechny hlava nehlava. Měla za sebou nehezkou minulost, vláčela s sebou pár mrtvol, které ji strašily ve snech, všude kam se vydala a vůbec nejraději jsem ji vídala s Herkulem. Ano, vím, že jejich romance nikdy neměla budoucnost, ale o to víc jsem si ji užívala a vzdychala.

Podobně na tom byla i další hrdinka, kterou chci zmínit, ani jí nebyl dopřán šťastný konec s milovaným Angelem. Asi už tušíte, že jde o neohroženou

 

Buffy, přemožitelku upírů.

Její vztah s Angelem jsem jako náctiletá hltala. Žádný z těch, co přišli po něm, ho nemohl nahradit. Angel byl jen jeden. A Buffy středoškolačka i se všemi těmi rozháranými city, hormony a perfektními outfity i ve chvílích, kdy zrovna vyrážela s kolíkem v ruce kosit jednoho upíra za druhým, byla přesně tím, čím si každá holka v tom věku přála být. Byla ikonou.

A to je konečná.

Jestli jste čekali Bellu Swan, musím vás zklamat. Stmívání mám ráda (zvlášť Jacoba), ale tu holku fakt NE. To mě víc ovlivnila Pippi dlouhá punčocha. Dokonce ani Feyre nepatří k mým nejmilejším hrdinkám, přestože Dvory jsem zhltla jedním dechem, mnohem víc jsem si užila sérii Šepotání. Něco ve mně určitě zanechala Mare z Rudé královny, ale jsou to spíš jen takové malé nenápadné střípky, které se nikde na mojí vlastní tvorbě zase tolik neprojeví, ovšem na jednu hrdinku jsem zapomněla, přitom se mně její odkaz drží jako klíště možná od první třídy. Prosím, teď mě neukamenujte.

Angelika, markýza andělů

Že to není ani trochu fantasy? Není. Je to historická romance, jejíž knižní podoba má asi čtrnáct dílů ( záleží na vydání) a má s filmovou adaptací, jak ji známe, společného jen málo. A proč Angelika? Byla stejná jako Fantaghiro. Neposlouchala ani jeptišky v klášteře. Byla drzá, neopatrná a nesmírně krásná. Ruku na srdce, která holka nebo žena by nechtěla být krásná?

Ona navíc zažila snad všechno, na co si člověk vzpomene. Byla obletovaná na dvoře krále, milovaná pohádkově bohatým kulhavcem, který měl takové charizma, že si ji navěky podmanil. Kradla, utíkala, prala se, vraždila, byla otrokyní v harému, žila s Indiány, přeplula oceán… A většinu z toho dělala jen s vidinou, že skončí zase v Joffereyově náruči. Kritici prominou, ale větších pecek toho typu na trhu zase tolik není, jenom škoda, že Anne Golon sérii nikdy úplně nedokončila.

Facebook
Twitter