Neee, nejde o nový horor nebo thriller od Kinga, ale o českou YA fantasy prvotinu Dcera ztracených bohů od Alžběty Komrskové.

A na prvotinu je to fakt docela jízda.

Vzhůru do Labyrinthu.

Autorka se nebála nás vtáhnout rovnou do akce už na začátku, to se mi moc líbilo. Člověk neměl čas se začít nudit a přitom se velmi dobře orientoval jak v mýtickém světě, který vystavěla, tak v ději.

Už název nám prozrazuje, že hlavní hrdinka Arisbé – moc hezké jméno, nebude jenom tak obyčejná holka z ostrova, byť o tom na začátku knihy ani sama neví. Její příběh začíná vzpomínkou na matku, která chtěla za každou cenu odejít z ostrova, kde s rodinou a tedy i s malou Arisbé žila a protože jiná cesta z ostrova nevede, vydala do Labyrinthu v jehož chodbách číhá smrt.

 

„Zdá se mi, jako by někdo převrhl nebe a vylil všechny hvězdy do údolí pod námi.“

Nebo ne?

To neprozradím, ale co propálit můžu je, že i Arisbé touží opustit ostrov a proto se vydá v matčiných stopách. Její cesta nebude lehká. Na rukou jí ulpí krev prakticky celé její rodiny, ale na konci bude silnější a bohatší nejen o nějaká ta božská setkání vyššího druhu, ale taky o blízké přátele a samozřejmě o pěkného chlapa. Prostě taková ta správná holčičí YA fantasy jízda, kterou máme rádi a dlouho jsme ji na našem českém trhu očekávali.

Arisbé.

Je obrovská sympoška už od samého začátku. Líbilo se mi, že měla strach a nebála se to přiznat i nahlas.  Navíc měla daleko větší starost o druhé než o sebe. Někdo by možná měl pocit, že je ufňukaná, ale já si to nemyslím. Byla prostě jen přirozená a ani trochu protivná. Chytrá a obětavá a ohromně statečná. Zpočátku možná maličko naivní, ale kdo by nebyl, kdyby vyrůstal na izolovaném ostrově jako ona. Měla jsem ji fakt ráda a proto doufám, že se k ní autorka ještě někdy v budoucnu vrátí.

„Jako v každé bytosti i v mém břiše sedí hutný, těžký strach ze smrti, slizké černé stvoření, které natahuje pařáty a svírá mi hrdlo ochromující hrůzou.“

Fungovalo to.  A skvěle.

Přemýšlím, co bych vytkla. Co bych zkritizovala, ale nic mě nenapadá.

Knížka se mi četla dobře, během dvou dnů (a to jsem pracovala) jsem byla na konci. Romance byla uvěřitelná a vztah obou zúčastněných dával smysl. Od jejich prvního setkání je čtenáři prostě jasný, že to mezi nima jiskří. Mytologie je taky povedená. Obálka s přebalem krásná. Příběh dobře a logicky vystavěný.

Někdo se mnou možná nebude souhlasit, ale já jsem nadšená a knihu rozhodně doporučuji ke čtení všem milovníkům tvorby Kerstin Geierové, ovšem fanoušci Maas by možná mohli být zklamaní nedostatkem sexu, kterého je za mě u Sarah někdy až moc.

Takže jen do ní a nechte si ji nadělit třeba od Ježíška 🙂

Facebook
Twitter