Rubrika ze života (toho mého)
Obsah následujícího příspěvku mi leží v hlavě už docela dlouho. Pořád tak nějak zrál, přeléval se mi v mozku a já si nebyla jistá, jak ho správně uchopit, protože nejsem a nikdy nebudu motivační kouč. Nesnáším tyhle lidi, co si… Pokračovat ve čtení →
Nebo spíš s bratry Prckovými (přiznávám, že si nejsem jistá, jak to napsat, každý tvar mi přijde směšný). V poslední době blog trochu zanedbávám a radši se věnuju psaní knih, nicméně včerejší návštěva muzikálu Něco shnilého! v Plzni ve mě… Pokračovat ve čtení →
Po delší době jsem se rozhodla pro příspěvek, který bude hodně osobní. A rozhodla jsem se ho napsat proto, že možná právě teď někde sedí nezletilá holka s těhotenským testem v ruce, po tvářích se jí valí proudy slz a… Pokračovat ve čtení →
A vstoupím! Já vím, že na tom rčení něco je. Že bych se měla poučit, ale co když jsem se naučila plavat a podruhé už vodu polykat nebudu? Jasně, proud může být příliš silný a já se taky můžu utopit…. Pokračovat ve čtení →
Protože jsem otevřená osobnost, holka pro každou špatnost, milovnice muzikálů a divadla obecně, která se ráda zasměje, vyrazila jsem v doprovodu své drahé polovičky do divadla na parodii 5O odstínů. No, asi jsem tentokrát měla radši zůstat doma. O čem… Pokračovat ve čtení →
A je to tak asi správně, protože jinak bychom si jí tolik nepovažovali. FB mi posledních několik týdnů neúnavně připomíná temnější období mého třináctiletého manželství. Každá fotka, kterou na mě hned po ránu vyplivne, mi připomene, co jsem málem ztratila…. Pokračovat ve čtení →
A ani Christiana F. ze stanice ZOO podle mě nebyla. Jak to spolu souvisí? Překvapivě docela dost. K napsání příspěvku mě přiměla reakce na můj docela nevinný komentář, týkající se dobře zvolené ich formy v knize My děti ze stanice… Pokračovat ve čtení →
Jako jo, taky bych radši vyrazila na hory, ale co bych tam asi tak dělala? Klouzala se na sáňkách z kopce dolů? Tsss. Díky nechci, to jsem dělala posledních čtrnáct dní doma za barákem. A zadarmo. Jak tedy společně trávit… Pokračovat ve čtení →
Nebudu nic zastírat. Kniha Sběratel přání, kterou napsala Mia Sheridan, skončila v mém košíku a potažmo knihovně čistě jen kvůli té nádherné obálce. Samotná anotace a skutečnost, že se děj odehrává v New Orleans a na nedaleké cukrové plantáži, mě… Pokračovat ve čtení →