tady upíři, víly i andělé existují

Rubrika Moje knihy

Co jsem už vydala a co doufám jednou vydám :-)

Přání – Kapitola 3

Je sobota, půl čtvrté odpoledne. Dneska jsem neměla být v práci. Měla jsem být s Natalií v sanatoriu, jako každý týden. Jenže dvě pokladní onemocněly a vedoucí neměl nikoho jiného, kdo by mu pokryl směnu. Vím, že to není jeho vina. Jenže kdybychom na… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 2 

„Karin, vstávej,“ šeptá opatrně Linda a třese mi přitom jemně ramenem. Zavrtím se a neochotně pootevřu oči. Tváří se ustaraně. „Kolik je hodin?“ zamručím rozespale a promnu si unavené oči. Hlava mě bolí jako střep. To asi ta mimóza. Bylo jí moc, pomyslím si. … Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 1

Zadívám se na vrcholky zasněžených hor a zhluboka se nadechnu mrznoucího vzduchu. Je tady nádherně. Tak moc jsem se sem těšila, až skoro nevěřím tomu, že tady opravdu jsem. Moc jsem nevěřila, že mě rodiče samotnou pustí. Je to už… Pokračovat ve čtení →

Přání – Prolog

Když byla Karin ještě úplně malá, stával Khlod u její dětské postýlky a otáčel v prstech zvonkohrou z úlomků ledu a sněhových vloček. Hračka v jeho rukou se třpytila a vydávala zvuk tak tenký, že jej mohly zaslechnout jen víly z… Pokračovat ve čtení →

Příběh o stvoření světa

Na samém počátku věků, byla jen ona. Matka. Zrodila se do temnoty a byla jediným světlem, jedinou hvězdou, jediným zdrojem vody a živin na zemi. Nejprve stvořila slunce, aby zahřálo její zkřehlé tělo. Potom květiny, ty ji těšily nesmírnou krásou… Pokračovat ve čtení →

Píseň o spící paní jara

Paní jara nezemřela,jen se k spánku uložila.Její oči, její rty ještě nevzdaly se zmaru,Teď sbírá síly, odpočívá,složila svou těžkou hlavu. A kol kolem je temná noc.Noc, jež všechno pohltila.Síly dobra, i moc zmaru,všechno ta tma uchvátila. Spatří spící krásku poutník,projeví jí vřelý… Pokračovat ve čtení →

Legenda o Pánovi Mrazu

V ledové zemi, kde vládne noc,tam nepřijde ti už nikdo na pomoc.Pán Mrazu je vládcem toho chladného kraje,Kde v mírném vánku si vločka s vločkou hraje. Že nechce být sám na tom smutném místě,Hledá čistou duši dívky prosté.Leč marné jsou jeho… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 21. 

„Neměla jsi o tom s otcem vůbec mluvit,“ spílá mi matka cestou domů, když jí prozradím, že ruku jsem si nepřibouchla do dveří cestou z toalety, jak tvrdil Albert po našem návratu do tanečního sálu.   „Potřebovala jsem mít jistotu,“ namítnu a pevně stisknu sáček s ledem, který jsme dostala… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 20.

Přípravy na můj debutantský ples jsou v plném proudu. Zina mi právě na hlavě vytváří složitý účes do něhož zaplétá perly, které dokonale ladí s mými slonovinově bílými korzetovými šaty s širokou nabíranou dlouhou sukní z vlámské krajky. Na slavnosti budu jediná mít na sobě tuto barvu, je to starý zvyk a forma uvedení dívky do společnosti, která byla… Pokračovat ve čtení →

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2022 Leandra Sold – pohádky pro velký holky — Běží na WordPress

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑