tady upíři, víly i andělé existují

Rubrika Ochutnávka z knih

Píseň o spící paní jara

Paní jara nezemřela,jen se k spánku uložila.Její oči, její rty ještě nevzdaly se zmaru,Teď sbírá síly, odpočívá,složila svou těžkou hlavu. A kol kolem je temná noc.Noc, jež všechno pohltila.Síly dobra, i moc zmaru,všechno ta tma uchvátila. Spatří spící krásku poutník,projeví jí vřelý… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 21. 

„Neměla jsi o tom s otcem vůbec mluvit,“ spílá mi matka cestou domů, když jí prozradím, že ruku jsem si nepřibouchla do dveří cestou z toalety, jak tvrdil Albert po našem návratu do tanečního sálu.   „Potřebovala jsem mít jistotu,“ namítnu a pevně stisknu sáček s ledem, který jsme dostala… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 20.

Přípravy na můj debutantský ples jsou v plném proudu. Zina mi právě na hlavě vytváří složitý účes do něhož zaplétá perly, které dokonale ladí s mými slonovinově bílými korzetovými šaty s širokou nabíranou dlouhou sukní z vlámské krajky. Na slavnosti budu jediná mít na sobě tuto barvu, je to starý zvyk a forma uvedení dívky do společnosti, která byla… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 17 .

Doma jsem se jen převlékla do o něco málo pohodlnější halenky lososové barvy a tmavě modré kolové sukně pod kolena, aby mě Nikolaj odvezl do kosmetického salonu, kde mi nejprve vytrhali chloupky z celého těla, až dosud jsem si holila jen podpaží a lýtka. Žiletkou a úplně… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 16

Může.   Na druhý den ráno, mi kdosi jemně zatřese ramenem. „Vstávejte, slečno Starlett,“ slyším cizí dívčí hlas. Rozespale zamrkám. Nade mnou stojí dívka s tmavou pletí v uniformě pro místní personál a vlídně se usmívá. „Kdo jste?“ zeptám se ochraptěle, jen co si odhrnu rozcuchané vlasy z obličeje. „Jmenuji se Zina, slečno a jsem… Pokračovat ve čtení →

Květy jasmínu – Kapitola 3 – Z pěšce královnou

Slyš na poplach zvonů zvuk. —            spěže zvuk!Ký svět hrůzy teď se v jejich vír a zmatek shluk!      V poděšený noci sluch      křičí drsný tónů ruch,      strach je zbavil hovoru,      řvou jen, řvou jen ve sboru            chraptící!  Edgar Allan Poe  S oběma jsem se loučila v slzách, ale nedovolila jsem Alejandrovi,… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – Kapitola 19 

Ambřin domov je daleko velkolepější než můj. Jejich vila stojí na vysoké skále s výhledem na řeku a pod ní je zapuštěný bazén, který tady údajně stál už v třicátých letech dvacátého století, ale protože voda v něm byla příliš studená, nebyl právě oblíbený. Dnes je voda v něm vyhřívaná a dno… Pokračovat ve čtení →

Královna květin, paní jara – kapitola 15.

Drahá Madeleine,  nedovedeš si ani představit, jak moc mi chybíš, a to uběhlo sotva několik hodin od našeho rozloučení. Svět tady venku je obrovský a zároveň vlastně hrozně malý. Z okna auta jsem viděla jen holé pláně bez jediného člověka, dokud jsme nedorazili sem. Do Prahy. Města… Pokračovat ve čtení →

Upoutávky už jen na přeskáčku

Protože mám pocit, že z úvodu svých knih jsem ukázala víc než dost, budu muset přehodnotit další ochutnávky. Nechci vás o ně úplně připravit, protože jsem si nemohla nevšimnout, že těch shlédnutí není úplně málo, takže jsem přemýšlela, jak to… Pokračovat ve čtení →

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2022 Leandra Sold – pohádky pro velký holky — Běží na WordPress

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑