tady upíři, víly i andělé existují

Rubrika Moje knihy

Co jsem už vydala a co doufám jednou vydám :-)

Kde se bere zlo 

Z nekonečných hlubin vod se vynořil žlutavý ostrůvek pokrytý peřím. Ostrůvek rostl a na dosud dokonale klidné hladině se zavlnily třpytivé hvězdy, které jediné se v temné modři oceánu odrážely. Měsíc tehdy ještě nesvítil. Ani slunce.  Opeřený žlutý had se zadíval do… Pokračovat ve čtení →

Noc rozkoší

Soustředěně přivazuji jasně červenou pentli k věnci májky, abych zaměstnala ruce i oči, které mi co chvíli bezděčně zabloudí k tmavovlasému urostlému muži s pohledem temným jako sama noc. Veles není partie pro mě. Vlastně představuje všechno, čemu bych se měla vyhnout. Otec… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 10.

Myslím, že se mi vztah k Liborovi trochu vymkl z ruky, protože moje prvotní nedůvěra v jeho osobu se kamsi vytratila a nahradila ji bezmezná touha být mu pořád na blízku. Jenže každou chvílí, kterou strávím s ním, se okrádám o vzácné okamžiky s maminkou. Cítím se jako ptáček lapený v kleci. Moje původní… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 9.

Jen o dva dny později mě svou přítomností poctí další nečeká návštěva. Jenže tentokrát už to tak příjemné překvapení není. „Pane Dažborský?“ vydechnu s povytaženým obočím, když po matčině oznámení, že mám v obývacím pokoji návštěvu, seběhnu dolů a spatřím jeho. Upřímně jsem… Pokračovat ve čtení →

Přání -Kapitola 8 

Sedím shrbená nad učebnicí Dějin moderního umění a snažím se věnovat veškerou svou pozornost nahuštěnému textu, který je sem tam proložen fotografií nějakého uměleckého díla. Jenže myšlenkami se pořád vracím k vernisáži a tomu, co mi řekl Dažborský. Proč by někdo chtěl ubližovat lidem, které mám ráda? Zadívám se z okna…. Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 7.

„Honzo!“ oslovím ho, sotva opustí ředitelnu. Čekám na něj na chodbě už dobrou hodinu. Chtěla jsem se omluvit. Vysvětlit mu to a nějak celou situaci zase spravit. I když nemám nejmenší ponětí jak.   Když si mě všimne, vyrazí opačným směrem.   „Honzo!“   Ohlédne se, ale ani nezpomalí. Rozběhnu… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 6

„Jenom to sklíčko chytíš do pinzety a upevníš ho do tý konstrukce,“ navádí mě o dva dny později trpělivě Honza při práci. Zadržuju soustředěním dech a ruka s pinzetou se mi třese, ale povede se mi to na první pokus. Úlevou… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 5

Počkal na mě v šatně, protože ne všechny předměty máme společné. Je to jedna z mála výhod téhle školy. Každý student má určitý individuální plán uzpůsobený svým zájmům, talentu a potřebám. Proto je tak těžké se sem vůbec dostat. A proto mi… Pokračovat ve čtení →

Přání – Kapitola 4

„Karin!“ zavolá na mě mamka z kuchyně, sotva zavěsím na smrkovou větvičku obalenou jehličím poslední ozdobu. Lesklé růžové prasátko se ke mně otočí zadečkem. Zamračím se a snažím se zohýbat drátek, na kterém visí tak, aby zůstalo rypáčkem vpřed. Jenže baňatá ozdoba se… Pokračovat ve čtení →

« Starší příspěvky

© 2022 Leandra Sold – pohádky pro velký holky — Běží na WordPress

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑