Jako vážně, co jsem nestihla nasbírat během karantény ( protože jsem fakt poctivě každej den cvičila), to jsem stihla nabrat v uplynulym měsíci během čtení a psaní Královny květin. Ono to upršený počasí tomu taky moc nepomohlo, co si budem povídat. A co z toho plyne? Že už to asi do plavek neshodim, ale zas až tolik mi to nevadí, daleko důležitější je, že je Královna květin kompletní a připravená k redaktorským a korektorským úpravám. Hubnutí počká do zimy. Alespoň to cílené. Věřím totiž, že v okamžiku, kdy s rodinkou zase vyrazím na výlety a budeme celé dny šlapat, určitě se mi podaří někde v lesích aspoň kus toho zadku nechat.
Hlavně v klidu.
Bývaly ovšem doby, kdy bych takhle v pohodě a klidu nebyla. Kdy jsem se honila za dokonalou postavou a útlým pasem. Jenže s přibývajícími roky (teď mluvím trochu jako stoletá stařena :-D), mi čím dál víc dochází, že život je příliš krátký na to, abych si počítala kalorie a upírala si celovíkendovku na posteli nebo na dece na zahradě s knížkou, abych náhodou nepřibarala nějaké to deko navíc. Jasně vím, že po třech takových víkendech se z dekagramů stávají kilogramy, ale dokud nemá moje váha dopad na moje zdraví, nechci se jí cíleně zabývat.
S oblečením už je to horší.
Jenže mám skříň plnou krásných a někdy ne úplně levných šatů a kalhot, který teď prostě neoblíknu. Přesněji řečeno oblíknu, ale vypadám v nich jako čerstvě naplněná jitrnice a to fakt NECHCEŠ. Takže si budu muset vybrat, buď se těch oblíbených kousků v šatníku vzdám a nebo něco málo shodím. No asi se kousnu a začnu zase aspoň běhat. Manžel to sice opláče, protože kromě zadku mi vyrostly i prsa, ale nedá se svítit. Těch šatů se prostě nevzdám. Jenom doufám, že se moje drahá polovička nebude tvářit moc nešťastně, protože mi na něm záleží přece jenom trochu víc než na těch hadříkách a musela bych svoje rozhodnutí zásadně přehodnotit.
Napsat komentář