Už ve čtvrtek musela Diane a vlastně všechny dívky v Shadows Creek řešit úplně jiný problém.

Během dvou uplynulých dnů totiž došlo už ke dvěma únosům dívek v našem věku. Pokaždé je našli následujícího rána s tělem plným šrámů a podlitin. Znásilněné a v šoku, na útočníka, ani na to, co se jim stalo, si nevzpomínaly. Byla jsem přesvědčená, že za tím stojí Asmodeus a cítila jsem se jako zrádce. Všude kolem mě visel ve vzduchu téměř hmatatelný strach. Před školou hlídkovala policie.

Potřebovala jsem se někomu svěřit, bratr v tomhle případě nepřipadal v úvahu a ani ostatní z rodiny by pro mě asi moc pochopení neměli. A Diane? Buď by mi nevěřila, nebo hůř, obrátila by se proti mně. Byla jsem v pasti.

„Co myslíš, že se těm holkám stalo?“ Zaskočila mě v pátek ráno, když jsem si ze skříňky brala učebnici angličtiny.

Otevřela jsem pusu, abych z ní vypustila nějakou nehoráznou lež. Poslední dobou mi to celkem šlo, ale tentokrát jsem to nestihla, protože se k nám přižene uplakaná Caroline.

„Neviděly jste dnes Marcii?” vzlyká zničeně.

S Diane jednomyslně zavrtíme hlavou.

„Včera odjela z bistra s takovým hezounem na motorce a od té doby mi nezvedá telefon. Mám strach.” Vysvětlí a z očí se jí hrnou potoky slz.

„Možná se jen dobře bavila a teď vyspává bouřlivou noc.” Utěšuje ji nepřesvědčivě Diane.

„Jasně, někde si užívala a telefon ani neslyšela. Třeba je dokonce už ve třídě,” přidám se, abych Dianinu tvrzení dodala větší váhu a Caroline se kupodivu trochu uklidní.

„Máte pravdu. Jsem hysterka.” Řekne přiškrceně mezi vzlyky. Řasenku má rozmazanou po tvářích. Diane jí podá papírový kapesník a společně odejdeme na hodinu angličtiny.

Pan Fischer se na nás přísně podívá, protože hodina už začala.

Rychle se každá usadíme na své místo. Marciino zůstává prázdné.

„Takže do konce roku si každý z vás přečte alespoň jednu z uvedených knih. Samozřejmě zkoušet vás z toho nebudu. Mým cílem je, abyste všichni pochopili, jaký byl jižanský styl života před občanskou válkou Severu proti Jihu, protože v příštím roce se právě tato válka stane naším prvním tématem k diskuzi.“ Ukončí svůj výklad hobit, sbalí si věci do aktovky a mizí ze třídy.

„Jak si mám z tak dlouhýho seznamu vybrat jednu?“ Vzdychnu nešťastně při pohledu na tabuli.

„Doporučuju Jih proti Severu od Mitchelový. Jasně, je to dvoudílný, ale krásný. Scarlett si zamiluješ. A máte stejnou barvu očí!“ Ozve se nade mnou Diane.

„Budu ti věřit.“ Odvětím a pohled mi zabloudí k prázdné lavici před námi.

Marcia nakonec nepřišla ani na odpolední výuku.

Spěšně se vymluvím Diane na knihovnu a vydám se najít bratra.

To si vypije!

„Ashtone?” zavolám na něj, když po tělocviku vychází z chlapeckých šaten. Zářivě se na mě usměje.

„Yas, už jsem myslel, že se mi vyhýbáš. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?” pozdraví a líbne mě na tvář.

„Asi tak dva dny.” Odvětím kousavě.

Od chvíle, co se ztratila první dívka, jsem se snažila bratra moc nevídat. Nechtěla jsem, aby poznal, že s jeho jednáním nesouhlasím.

„Jaké má moje nejmilejší sestřička trápení?” zajímá ho.

„To přece víš nejlíp ty sám.” Odseknu vztekle.

„Ale, koukám, že jsi vyrostla,” odfrkne ironicky. „Jenže já vůbec nevím, o čem to tu mluvíš.”

Tón jeho hlasu mě znejistí.

„Kde je Marcia?” zaútočím a už si neberu servítky.

Když to jinak nejde!?

„Kde je kdo?” nechápe bratr.

„Marcia, moje kamarádka. Mohl jsi ji z toho vynechat!” zakřičím rozčileně.

„Hej, uklidni se. Vůbec netuším, o co tady jde.”

Něco tu nehraje!

Asmodeus by mi nezapíral, spíš naopak. Začal by se chlubit.

„A co ty zneužitý holky?” vysvětlím.

Bratr se spokojeně usměje. „Dobrý co?”

Takže v tom jede! Parchant jeden!

„A včera?” chci vědět.

„Včera jsem byl na návštěvě u naší drahé matinky, podat pravidelné hlášení. Kdyby ses občas objevila doma, když tam jsem, věděla bys to,” zavrčí netrpělivě. „Mimochodem, mám tě moc pozdravovat a vyřídit, že je pyšná, jak dobře to tu zvládáš.”

Tak to je trapas! Zrudnu.

Možná je Marcia jenom nemocná a telefon má vypnutý. Caroline zbytečně plaší.

„A ještě něco bys měla vědět,” pokračuje bratr. „Nejsme tu sami.”

„Jak to myslíš?” Zamračím se.

„Lucifer nám poslal výpomoc, protože se zjistilo, že tu jsou hm… ti druzí,” vysvětlí spěšně Asmodeus a zatváří se vážně.

Zkousnu si dolní ret. Takže Marcia může být už dávno… Ne! Chtělo se mi křičet.

Teprve po chvíli mi dochází, že bratr mluvil ještě o někom… dalším?

„Kdo jsou ti druzí?” ptám se zvědavě.

Bratr neodpoví. Jen významně obrátí zrak vzhůru.

Andělé! Spásní Andělé!

Ohromeně otvírám pusu dokořán.

Ještě jsem žádného neviděla. Musí být nádherní.

„Ví o nás?” zajímá mě.

„Snad ne. Nejhorší na celý věci je, že my o nich taky ne.”

„Vždyť jsi právě říkal…“ namítnu.

„To jo, ale nevíme, kdo to je, ani kde je hledat. Můžou být kdekoliv, kýmkoliv. Musí se zatraceně dobře maskovat a ti nejlepší nás vycítí na dálku. Slib mi, že budeš opatrná, Yas.”

„A my je taky nějak poznáme?”

Asmodeus zavrtí hlavou. „Někdy, ale tobě by to nebylo nic platný.”

Bála jsem se, že něco podobného řekne.

„Proč?” zašeptám vyděšeně.

Bratrovy oči se zbarvily do černa a zatváří se ponuře.

„Oni tě dostanou!”