Uvnitř domu je hudba tak příšerně hlasitá, až mám pocit, že se mi zákonitě musí rozskočit hlava. „We can’t wait. To burn it to the ground…“[1] řve na mě z repráků frontman kapely Linkin Park.

Jo, přesně tohle brzo uděláme. Přitakám mu bezděčně a sunu se plaše za bratrem.

Kolem nás postávají více či méně opilí studenti a studentky místní střední školy. Protahujeme se mezi vilně se k sobě vinoucími páry a já jen doufám, že v tom vydýchaném dusnu neomdlím. Po očku mrknu na bratra. Tváří se nadmíru spokojeně.

Nemůžu si nevšimnout zdemolovaného nábytku nebo cigaretami propálených koberců.

„To mu rodiče dovolí?” šeptnu užasle.

„Nemyslím, že by se jich ptal, Yas,” uchechtne se Ashton a dál se prodírá davem.

Hlouček asi sedmnáctiletých chlapců si okamžitě všímá naší přítomnosti a hlučně se s Asmodeem zdraví, za doprovodu, podle mě nelichotivých narážek, na moji přítomnost.

Slovo číča slyším sice poprvé v životě, ale rozhodně si nemyslím, že by mě vystihovalo.

Bratr se na ně i tak přátelsky směje, jen si mě přivine blíže k sobě, jakoby se bál, že mu uteču. Nezastírám, že ta myšlenka se mi honí hlavou posledních několik minut.

Bezpečí mého modrého pokoje by se mi zamlouvalo mnohem víc, než tyhle orgie.

„No tak brácho, nemůžeš ji mít jen pro sebe.” Ozve se za námi. „Nezapomeň, že incest je hřích,” dodává ještě dotyčný blahosklonně.

Sarkastická poznámka přišla od blonďatého urostlého mladíka.

Všimla jsem si, že než se bratr otočil, aby mu odpověděl, objevil se na jeho tváři pobavený úšklebek.

To ho tolik pobavila ta „hříšná” narážka? Podivím se.

Možná ještě něco dalšího! Ozývá se mi v hlavě úlisný sykot.

To bych ráda věděla co, odpálkuju ho, ale červ podezření ve mně hlodá dál.

Nemohla jsem si nevšimnout, že co jsme tady na Zemi, se ke mně Asmodeus, vlastně Ashton, chová jinak, než je pro něj obvyklé.

„Garry, tady jsi, ty lháři,” zahájí Ashton nenuceně konverzaci s tím drzým blonďákem. Garry je zjevně starší než ostatní účastníci party, ale jeho chování tomu příliš nenasvědčuje. Má hnědé oči a snědou pleť. Jeho vlasy jsou rozhodně chemicky zesvětlené, protože obočí má téměř černé, ale sluší mu. Věnuju mu krátký nervózní úsměv.

„Neříkal jsi náhodou, že má přijít jen pár lidí?” Pokračuje bratr.

Garry nedbale krčí rameny a červené upnuté tričko, které má na sobě, se napíná tak, až s vykulenýma očima čekám, kdy uslyším zvuk trhající se látky. Fascinovaně zírám na tu horu svalů a přemýšlím, kolik tak času asi tráví denně v posilovně.

„Trochu se to vymklo. Znáš to, Ashi,” odvětí rezignovaně ochraptělým hlasem. Jeho tmavé oči si mě při tom přihlouple měří od hlavy až k patě.

Jsem vůbec oblečená? Zrudnu a instinktivně si povytáhnu úzký živůtek o něco výš.

Garryho zevrubná prohlídka mi tedy není právě příjemná.

A ten parchant si toho navíc všiml, protože se domýšlivě usmívá. Pak jakoby si na něco vzpomněl, značně neochotně odtrhne zrak od mých prsou nacpaných v titěrných šatech a znovu věnuje plnou pozornost bratrovi.

Možná bych byla radši jeptiška, pomyslím si v duchu při vzpomínce na Noemina slova.

Lepší než kráva na trhu, právě tak se totiž teď cítím.

„Máš to pro mě?” Ptá se Garry Asmodea tiše a pátravě se rozhlíží, jestli jejich rozhovor nemá nechtěné svědky.

Ashton zpozorní a na tváři se mu znovu objeví, pro něj typický, ironický úšklebek. Kývne a otočí se ke mně. „Hned jsem zpátky, Yas.”

„Ale…,“ ohradím se. Snad mě tu nemíní nechat samotnou?

„Ššš,” zastavuje mě. „Neboj, to dáš.” Zvedne mi ukazováčkem bradu, aby mi pohlédl do očí.

„Jenom tu na mě počkej. Nikam neodcházej. S nikým. Nedá se jim věřit. Rozumíš?” Rozkáže důrazně.

Tak proč tu se mnou nezůstaneš? Křičím zoufale v duchu, pomalu se mě zmocňuje panika. Doširoka otevřu oči a vyděšeně na něj zírám.

On mi odpovídá přísným pohledem, který jasně říká Nedělej-problémy-Yasminne!

Těžce polknu svoje námitky a jen poslušně přikývnu. Načež odevzdaně sleduju, jak můj jediný spojenec mizí s Garrym v útrobách domu.

Osaměla jsem.

Nešťastně se rozhlížím. Co mám teď asi tak dělat, než se vrátí?

A kdy se vrátí?

Doufám, že to bude dřív než brzy, vzdychnu bezradně.

„Ahoj, já jsem Diane,” vyleká mě hezká blondýnka v modrých plátěných minišatech.

„A ty musíš být ta Ashtonova sestra, Yasminne?” Pokračuje přátelsky, když neodpovídám a jen přitrouble koukám.

Srdce mi bije na poplach jako splašené. V uších stále slyším bratrova varovná slova „Nedá se jim věřit!”

Co po mně asi chce?

Bože, ta má ale vyřídilku, žasnu, protože zatímco já si zoufám, ona pořád mluví. Neuvěřitelné!! Ale milé.

Nejistě se pousměju.

„Pane jo, jsi přesně tak hezká, jak tě popisoval. A máš skvělý šaty, kdes je koupila? Tady rozhodně ne! Nedá se tu sehnat nic, kromě pracovních montérek. Kde je vlastně Ashton?” Švitoří a podává mi sklenku s nazlátlou tekutinou.

„Co je to?“ Chci vědět, když si ji od ní váhavě beru.

„To je zlato jihu, holka. Moonshine.“ Vysvětlí a zvedá skleničku do výšky.

„Na přátelství!” Křikne hlasitě. Načež do sebe celý zlatavý obsah vyklopí.

No, zřejmě jejich způsob seznamování. Odtuším si pro sebe a následuju jejího příkladu.

Áaaach! Co to… Sakra… JE!

Pálí to v krku jako čert! Kde je Asmodeus, když ho potřebuju?

Z očí mi vytrysknou slzy a kašlem se málem dávím.

Periferně registruju, že skupinka mladíků nedaleko od nás se poměrně živě baví na můj účet.

Diane mě prudce praští plochou dlaní mezi lopatky a starostlivě se na mě zadívá.

Má obrovské pomněnkově modré oči.

„Dobrý?” Ptá se ustaraně.

„Nechceš to zapít?”

Přitakám. Jen když to přestane pálit. S povděkem si od ní beru kelímek s tmavě žlutou tekutinou a celý naráz ho do sebe otočím. Je to nahořklé, ale ne tak, jako káva a příjemně mi to zklidnilo podrážděný hrtan.

„Děkuju, myslela jsem, že se udusím. To piješ běžně?” Zajímá mě upřímně.

Diane se chápavě usměje a zavrtí hlavou.

„Já ne, ale všichni tady ano. Na večírky moc nechodím, dneska jsem tu kvůli kamarádce, má narozeniny. Pojď, seznámím vás,” oznamuje mi a než se stačím ohradit, táhne mě přes halu do jídelny. Všimla jsem si, že celou dobu pohupuje boky v rytmu hudby. Je úchvatná!

Zastavujeme se před skupinkou čtyř dívek.

Jsou asi tak stejně staré a moc hezké, ale žádná tolik, jako Diane. Dvě mají světle hnědé vlasy i oči, jedna je modrooká černovláska a poslední je Afroameričanka.

„Yas, to je Camilla, Marcia, Caroline a naše oslavenkyně Laura,” zahlaholí, aby se následně teatrálně otočila, předvedla fanfáru a zamávala rukama.

„Dámy, představuju vám slečnu Yasminne Blakeovou. Ashtonovu mladší sestru.”

Jejich až dosud znuděné pohledy se prudce obrací ke mně. Najednou mám jejich plnou pozornost.

Nemůžu se ubránit dojmu, že slovní spojení „Ashtonova sestra” má zřejmě jakousi magickou moc.

Vmžiku se na mě sesypou jako kobylky a já jsem nucena se chtě nechtě podrobit jejich důkladnému výslechu. Naštěstí se jejich dotěrné otázky týkají hlavně bratra.

Jejich pozornost není nepříjemná, aspoň mi ukrátí čekání na něj, jen mi z toho všeho mluvení pořádně vysychá v krku. Jazyk se mi začíná lepit na patro. Mezi útržky odpovědí se tedy snažím urputně zahnat žízeň dalším kelímkem zrzavého moku.

„Musí být úžasný mít za bratra někoho, jako je ON.“ Vzdychá okouzleně Marcia.

„Je to její bratr, ty hloupá, takže ji to asi nijak extra nebere,“ usazuje ji Laura, vysoká štíhlá černoška.

„No jo, promiň. To je fakt.“ Kuňkne přihlouple unylá brunetka a stydlivě sklopí hnědé oči.

„Ach, holky, slyšíte to, co já?“ Houkne tázavě Caroline a potutelně se usměje.

Nechápavě se po nich rozhlédnu.

Co bych měla slyšet?

„Naše písnička!“ Křikne nadšeně Diane, načež mě prudce čapne za ruku a míří se mnou do prostorné haly.

„Dámy, jde se tančit!“ Zavelí Camilla a odkládá svůj kelímek s pitím na nejbližší kus volného nábytku.

„Ale já přece neumím tančit!“ Protestuju. Jenže to už stojím s Diane a ostatními dívkami v chumlu do rytmu se vrtících účastníků party.

„Nic to není. Jenom se uvolni a trochu zavrť bokama,” instruuje mě Laura, když si všimne mého bezradného výrazu.

Učiním ne úplně povedený pokus napodobit její pohyby. Zašklebí se, zezadu mě obejde.

Chytí mě v pase a bez varování se mnou zamává. „Jsi jako dřevo, Yas. Musíš to cítit, tady!” Křikne, načež mi dlaněmi sjede níž a tlačí mi boky na jednu a na druhou stranu.

No to by šlo, usměju se spokojeně, když si všimnu, že se mi docela obstojně daří vrtět zadkem v tom správném tempu.

„Oh mama mama mama. I just shot a man down…“ zní mi v uších, zvedám ruce nad hlavu a celým tělem se konečně poddávám rytmu hudby.

„Na to, že jsi tancovala poprvé, ti to šlo bezvadně, Yas,” chválí mě uznale Diane, když do sebe žíznivě vyklopím další kelímek hořkého pití.

„Díky.” Vydechnu. „Nevíš, kde bych přišla k dalšímu?” Významně otočím kelímek dnem vzhůru.

„Opatrně s tím pivem,” napomene mě se smíchem.

„Jsem úplně vyprahlá.” Fňuknu.

„Něco s tím uděláme. Počkej tu, jo.” Zavelí a zmizí. Ale zakrátko se vrací a v rukou vítězně třímá dva plné kelímky s colou.

„Tumáš,” podává mi jeden.

Nedočkavě po něm sáhnu a hltavě piju.

„Dobrý?” Ptá se, sotva odložím prázdný kelímek.

„Jo, proč?” Nechápu.

„No, myslím, že tam kluci něco nalili,” vysvětlí.

„Jako co?” Leknu se, protože to, co sem Asmodeus Garrymu vezl, byly bezpochyby drogy.

„Moonshine.”

Mávnu rukou. „Jdem ještě tancovat?”

Diane s nevěřícným úsměvem přikývne a já ji vedu zpátky do vlnícího se chumlu.

„Mama I´m in love,with the criminal,” zpívám si a poctivě přitom kroutím boky do rytmu ještě vteřinu předtím, než se mi začne rozostřovat vidění. Nemotorně se zhoupnu a byla bych upadla, kdybych nenarazila do dvou cizích holek vedle. Pohrdavě si mě změří, načež se s hlasitým chechotem zdekují.

Žaludek mám jako na vodě. Těžko se mi dýchá.

Asi omdlím, zanaříkám v duchu.

Naštěstí si mě Diane všimne a odtahuje mě stranou.

„Budeš zvracet? Ptá se naléhavě. Pátravě si mě prohlíží a krčí čelo.

Já nevím, pomyslím si nešťastně. Vůbec netuším, na co se mě vlastně ptá.

Diane na mou odpověď nečeká a odvádí mě ven.

Jako ve snách ji následuju, přes zadní část domu, na zahradu s bazénem, kde divoce dovádějí další chlapci a dívky. Širokým obloukem ho obcházíme a míříme ještě dál, až k dřevěné besídce na samé hranici pozemku. Tady mě Diane posadí do pohodlného ratanového křesla. Dlaní mi sáhne na potem orosené čelo a nespokojeně se zamračí.

„Počkej tu na mě. Dojdu pro pomoc,” oznámí nekompromisně a odbíhá zpátky do domu.

Jen běž.

Já nikam neuteču, fňukám tiše.

Na chvíli, která se mi zdála nekonečná, jsem v koutě zahrady osaměla.

Je k neuvěření, jaké je tu ticho. Hudba a hluk z domu sem skoro nejsou slyšet.

Za to svět kolem mě se nepřestává točit.

V hlavě mi doslova bubnuje zvuk vlastního, tlukoucího srdce a na čele se perlí další a další ledový pot. Zavřu oči v naději, že se mi trochu uleví, ale pocit točící se země naopak ještě zesiluje, navíc se mi nepříjemně sevře žaludek. Takže je zase vyděšeně otevřu dokořán, abych spatřila Diane, jak se ke mně blíží s vysokým světlovlasým chlapcem po boku.

Jeho chůze je kvapná, ale přitom až k neuvěření lehká, jakoby se vůbec nedotýkal země. A nad hlavou se mu vznáší světelná aureola?!

Och! Vidím anděla. Mám halucinace. Už nikdy nebudu pít!

Škytnu a s hbitostí, o které jsem si nemyslela, že jí můžu být v daném stavu vůbec schopná, se zvedám a přehnu se přes zábradlí, kde do záhonu bílých kopretin vyhodím všechno, co jsem do sebe dneska dostala. Včetně Noeminých lívanců.

Následně se vysíleně svezu na dřevěnou podlahu.

Mezitím dorazí Diane se svým společníkem.

Jsem částečně mimo sebe, ale i tak cítím, že mi jeho silné ruce pomáhají zpátky do ratanového křesla. Zamrkám a pokradmu si prohlížím svého zachránce.

Je to moc hezký kluk, možná až příliš, na místní poměry. Zvlášť, když ho srovnám se všemi, co jsem zatím viděla. Jeho vlasy mají barvu oříškových skořápek. Zdají se jemné, jen v nich smět projet prsty, zasním se.

A co teprve to tělo!

Má neuvěřitelně široká ramena a zadek jako řecký bůh.

Ale andělského na něm není nic, konstatuju pro sebe suše.

Přesto ve mně jeho přítomnost vyvolala jistý neklid.

Ztěžka polknu, když si ke mně kleká.

Jemně mi zvedá bradu, vzhlédnu a naše oči se střetnou.

Nedýchám!

Vlastně se vůbec nedokážu pohnout, natož odtrhnout svůj zrak od těch hlubokých, průzračně modrých a povědomých duhovek. Srdce mi tluče jako splašené a břichem mi poletují miliony drobných motýlků.

„Bude v pořádku, Aidane?” Vytrhne mě z transu Dianin hlas. S povděkem registruju, že i Aidan sebou trhl a prudce uhnul pohledem.

Cítil to taky?

Nebo hůř! Poznal mě?

„Trochu to přehnala s pitím,” odpoví suše. „Nic jí není, ale patří do postele. Máš ponětí, kde je Ashton?”

„Od chvíle, co odešel s Garrym, jsem ho neviděla a to už je pěkných pár hodin,” vzdychne Diane nešťastně.

Všimnu si, jak Aidan pevně zatne čelist.

„Odvezu ji!” Oznámí nekompromisně „Tady v tomhle stavu sama zůstat nemůže.”

„Ale vždyť jsi pil.” Ohradí se Diane.

„Měl jsem sotva jedno pivo, ale pokud máš lepší nápad?” Tázavě se na moji novou přítelkyni zadívá, ale ta jen bezradně zavrtí hlavou.

„Takže je rozhodnuto,” prohlásí Aidan a znovu se otočí ke mně.

Bojím se na něj znovu podívat. Nemůžu se zbavit pocitu, že ví možná víc, než dává najevo. Kromě toho se mi chce zase zvracet.

„Dokážeš jít sama?” Zašeptá mi tiše do ucha.

Je tak blízko, až na spánku cítím jeho dech vonící po mátě a… snad rose? Nejsem si jistá. Ale pocit nevolnosti je najednou pryč, jen tep se mi znovu zrychluje.

Jak tohle dělá, vrčím vztekle, protože mi vadí, jak nad sebou ztrácím veškerou kontrolu.

Kvůli němu!

„Jistě, že dokážu jít sama!” Odseknu a prudce ho odstrčím.

Zvednutými otevřenými dlaněmi naznačí, že se vzdává jakékoliv další pomoci v můj prospěch a udiveně povytáhne světle hnědé obočí.

Jednou rukou se zachytím sloupku altánu a druhou se ztěžka opřu o blízký dřevěný stůl, abych udržela rovnováhu, protože ta zatracená podlaha se pořád ještě hýbe.

Což nechápu!

S vypětím všech sil se nejistě postavím. A tiše zajásám. Jenže při prvním pokusu o chůzi mi podjíždí noha a svezu se přímo k Aidanovým sportovním botám.

K čertu! Chce se mi brečet!

Zaslechnu jeho odevzdaný povzdech, jakousi tichou poznámku o falešné hrdosti a pak už mě jeho silné teplé paže jemně zvedají ze země a berou do náručí.

Už se nevzpírám, stejně by to k ničemu nebylo.

Jsem dokonale vyčerpaná a u něj je mi tak… bezpečně. Těžkou hlavu mu odevzdaně opřu o rameno a v nose mě příjemně zašimrá kořeněná vůně jeho kolínské.

U stříbrného jeepu mě opatrně postaví na zem a opře o kapotu auta, aby otevřel dveře. Něžně mě posadí na polstrované sedadlo. Připoutá mě bezpečnostním pásem a sám si sedá na místo řidiče. Než otočí klíčkem v zapalování, starostlivě se po mně ohlédne, aby se naše oči opět setkaly.

[1]Překlad: Už se nemůžeme dočkat, až to vypálíme do základů