Představte si, že vám rodiče domluví týden pod stanem s partou spolužáků, s nimiž si v poslední době moc nerozumíte, abyste se zase sblížili. Upřímně, jako matka dvanáctileté dcery musím říct, že podobná „zhovadilost“ by mě v životě nenapadla. Do vztahů svých dětí se nijak zvlášť nepletu, pokud k tomu nejsem přímo vyzvána a věřím, že to tak zůstane. Nicméně matka Zorie – hlavní hrdinky knihy Kudy ke hvězdám od Jenn Bennetové, má trochu jiné výchovné metody a přesně tohle jí udělala.
Vzhledem k tomu, že Zorie si s kamarády už vážně moc neměla co říct, protože jejich názory se v průběhu dospívání tak trochu vydali rozdílnými směry, není vlastně až takové překvapení, že se tahle parta při kempování rozdělí. Naneštěstí pro Zorie jim průvodce divočinou dělá právě její bývalý přítel Lennon. Naštěstí pro Zorie ovšem tenhle zálesák zůstane v divočině právě s ní a ona se tak vyhne jak konfliktu s medvědem, tak srážce s pumou. S Lennonem samotným se však do křížku pouští poměrně často, navzdory faktu, že je odkázaná jen na jeho znalosti a zkušenosti. No opatrnost je pro ní asi cizí slovo. Nebo ne?
Pomalý rozjezd.
Začátek mě moc nebavil. Prvních padesát stran jsem se ke čtení musela nutit, protože se tam prostě absolutně nic nedělo. U fantasy snesu takových stran i sto, ale u feel good contemporary mi to přijde hodně. Nicméně zpětně chápu, že ta nudná část byla potřebná k tomu, aby měla ta zábavnější svou logiku.
Slovní přestřelky
Zorie a Lenona mě fakt bavily. Už od jejich prvního rozhovoru člověk vnímal to jiskření, který mezi nima je, jakkoliv se ho oba nebo jen jeden z nich (to nebudu prozrazovat) snaží ignorovat. Moc se mi líbilo, jak se sbližovali, jak se zuby nehty nebránili nevyhnutelnému sblížení, ale dali věcem vlastně volný průběh.
Mapy.
V knížce jsou podobně, jako to známe z fantasy ilustrované mapky, které mě osobně připadají kouzelné a přiznám se, že mi dost pomohly se zorientovat v tom, kudy a kam museli ti dva vlastně jít, aby se dostali k cíli. Celkově se mi grafické zpracování zdá moc povedené a jsem ráda, že mám knížku ve fyzické podobě a ne jen v elektronické verzi.
O čem to je?
Jako tomu u romantických YA knížek bývá, je to překvapivě o tom, jak se do sebe dva lidi zamilujou 😀
V tomhle případě jde o pár bývalých nejlepších kamarádů, který se rozešel, když mezi nimi začalo vznikat něco většího. Nebudu prozrazovat proč, tím bych zkazila překvapení, ale co můžu pustit ven, je fakt, že z rozchodu viní vlastně jeden druhého a tak si v sobě oba chovají ten sžíravý pocit křivdy a vzteku, s chutí ho v sobě už pěkných pár měsíců přiživují a jeden druhému se vyhýbají na kilometry daleko. Až se člověk diví, že tu cestu divočinou přežili a nezabili se navzájem.
„Líbání není nikdy nehoda. Ani jednou v historii líbání to nikdy nebyla nehoda.“
Celkově knihu hodnotím jako povedenou a rozhodně jí doporučuju. Když se prokousnete začátkem, už je to pak jízda a nemůžete přestat číst, protože čekáte právě na tu chvíli, kdy se ti dva konečně políbí, kdy se vrátí domů, kdy to řeknou rodičům… A kdyby už nebyla v noci taková zima, sbalila bych manžela a donutila ho vyrazit na čundr, navzdory faktu, že on stanování a táboření bez skutečné postele a vlastního sociálního zázemí k smrti nesnáší. 🙂
Napsat komentář