První vlna covidu se na jaře vypařila jako pára nad hrncem. Nijak zvlášť nás nezasáhla a jediné, co nám po opatřeních zbylo byl vztek, že někdo udělal z komára velblouda a my jsme se měsíce krčili zavření doma úplně zbytečně.

Druhá vlna.

Nás podle všech dosavadních indicií smete. A nestane se tak proto, že vláda rozvolnila v létě opatření, ale protože jsme se my chovali a často pořád ještě chováme nezodpovědně. Teď si klepete na čelo a říkáte si, že já jsem taky přece roušku nosit nechtěla.

Nechtěla.

A pořád nechci. Pořád si myslím, že byl nesmysl, když moje dvanáctiletá dcera seděla ve škole šest až osm hodin s rouškou. Pořád si myslím, že rouška, kterou jsem měla během jednoho z posledních představení Krysaře, které se letos hrálo, mi víc uškodila než pomohla. I tak si troufám tvrdit, že jsem zodpovědná. Proč? Protože nevyhledávám davy. I v tom divadle jsme o přestávce utekli s dětmi ven, místo, abychom stáli uvnitř v chumlu. Protože si myju ruce. Platím kartou, nechodím mezi lidi, když mi není dobře… A kdyby stejný model dodržovali všichni nejen v září, ale už v průběhu léta, mohl nám být covid ukradený. Jenže tady je a my se musíme omezit daleko víc.

A kvůli komu?

Kvůli těm, co nosili krajkové roušky nebo si prostě nemohli nechat ujít možnost pít jeden velkej koktejl ve dvaceti lidech z jedný sklenice. Kvůli těm, co o víkendu v davu protestovali na Staromáku a vzájemně na sebe prskali. Kvůli těm, co na FB pravidelně cpou, že sice nemůžou do kina nebo zoo, ale vyjeli si aspoň na Svatého Jána za Beroun a tam bylo víc lidí než v obchoďáku…A v krajích se zatím zavírají porodnice, protože covidovým pacientům chybí lůžka. A oni se tomu smějou a křičí, že dokud jim nebudou mrtvoly ležet před domem, v žádný virus neuvěří.

Nevím, jak vy, ale já doufám, že tak daleko to snad nedojde.

Umírat se bude.

S tím už asi nějakou dobu všichni počítáme. Jenže, co potom? Co až tohle všechno odezní? Až budeme moci zase vyjít do ulic bez roušky na obličeji a některé restaurace neotevřou, hotely budou dál opuštěné, protože lidi nebudou mít peníze, které by v nich utráceli? Děti nebudou mít patřičné vzdělání a práce bude zase míň než lidí, kteří ji potřebují, aby uživili sebe a svoje rodiny?

Ohlédněme se.

A to do historie.

Co nám poví?

Že jestli nezačneme přemýšlet o budoucnosti, možná nás žádná nečeká. Proč?

Války se nevedly pro odlišné politické názory, ani proto, že by jeden nebo dva chlápci s knírem chtěli ovládnout svět.

Války se vždycky vedly pro prachy!

Na začátku byla vždycky chudoba. Chudý člověk je totiž zoufalý a dělá zoufalé věci. Je snáze zmanipulovatelný. Věří čemukoliv, co mu dá naději a pokud se světová ekonomika zhroutí, bude to prostě mazec. Hledáme viníky ve vládě, ale demokracie je přece založená na zodpovědnosti každého jedince, který v ní žije. Nikdo nám nezakazoval mýt si ruce, držet si odstup… A kde nefunguje demokracie, nastupuje totalita.

A právě proto bychom se měli přestat dohadovat o tom, na čí straně je vina a namísto toho se vrátit k jarnímu modelu, kdy jsme až na výjimky drželi všichni spolu. Máme daleko lepší podmínky než v březnu. Už nemusíme šít roušky, jsou dostupné. Máme léky, desinfekci, učitelé už s námi a s našimi dětmi daleko lépe komunikují přes internet…Chybí nám jenom jediné. Vzájemné pochopení.

A přitom je jedna věc, která nás všechny spojuje.

Strach.

Je jedno, jestli máme strach z nemoci. Ze ztráty zaměstnání. Z krachu firmy. Z nedostatku peněz. Ze smrti někoho blízkého. Z omezení vlastní svobody… Tenhle strach má jediného společného jmenovatele a tím je COVID. Ať chceme nebo ne, nějakým způsobem nás zasáhne a je jenom na nás, jak moc se nás to dotkne a na jak dlouho.

Facebook
Twitter