Měsíc Září 2020
Asi jsme prokletí. Jako vážně. Myslím, že na nás v létě během první návštěvy Moravy někdo plivnul a pronesl při tom nějaké hrozně ošklivé zaklínadlo, jinak si nedovedu vysvětlit, že odsud s manželem odjíždíme vždycky rozladění a naštvaní. Začalo to… Pokračovat ve čtení →
„Na počátku světa se bůh nebes zamiloval do bohyně krásy…“ A jak to tak bývá, úplně to těm dvěma nevyšlo. Výsledek? Šedý svět, plný lidí bez barvy s rudýma očima a vlasy v barvě slámy. A k tomu všemu se… Pokračovat ve čtení →
Představte si, že vám rodiče domluví týden pod stanem s partou spolužáků, s nimiž si v poslední době moc nerozumíte, abyste se zase sblížili. Upřímně, jako matka dvanáctileté dcery musím říct, že podobná „zhovadilost“ by mě v životě nenapadla. Do… Pokračovat ve čtení →
Pro rejpaly – ano, vím, že je to červená knihovna, ale z technické stránky věci je jakýkoliv odstín růžové vlastně jen něčím dalším naředěná červená 😀 O čem je řeč? O knize Prokletý rok od Kim Lidggett. Odkládala jsem ji… Pokračovat ve čtení →
Přesně tuhle hru občas hraju se světem, když si s něčím nedokážu vnitřně moc poradit. Vyrovnat se s tím. To pak nedokážu číst, psát a dokonce ani sledovat pořad v televizi, jediné, co občas jakž takž zabere je běhání. Naprosto… Pokračovat ve čtení →
Paní jara nezemřela,jen se k spánku uložila.Její oči, její rty ještě nevzdaly se zmaru,Teď sbírá síly, odpočívá,složila svou těžkou hlavu. A kol kolem je temná noc.Noc, jež všechno pohltila.Síly dobra, i moc zmaru,všechno ta tma uchvátila. Spatří spící krásku poutník,projeví jí vřelý… Pokračovat ve čtení →
„Poprvé, podruhé, potřetí. prodáno. Animant Crumbová, prodána za tři tisíce liber ročně mladému muži s blonďatým knírkem a ošklivou vestou šeříkové barvy.“ Asi takhle vypadala budoucnost hlavní hrdinky jen o pár stránek dřív, než se jí naskytla na prostředí viktoriánské… Pokračovat ve čtení →
V ledové zemi, kde vládne noc,tam nepřijde ti už nikdo na pomoc.Pán Mrazu je vládcem toho chladného kraje,Kde v mírném vánku si vločka s vločkou hraje. Že nechce být sám na tom smutném místě,Hledá čistou duši dívky prosté.Leč marné jsou jeho… Pokračovat ve čtení →
„Neměla jsi o tom s otcem vůbec mluvit,“ spílá mi matka cestou domů, když jí prozradím, že ruku jsem si nepřibouchla do dveří cestou z toalety, jak tvrdil Albert po našem návratu do tanečního sálu. „Potřebovala jsem mít jistotu,“ namítnu a pevně stisknu sáček s ledem, který jsme dostala… Pokračovat ve čtení →