Měsíc Červenec 2020
Nejen, že nás s Madeleine poslaly společně na gymnázium, ale dokonce nám přidělili i stejný pokoj. Nám a dalším dvěma dívkám, což jak se brzy ukázalo zas taková výhra nebyla, protože těmi dívkami byly Ambra a Sofía. Vychovatelky zřejmě neměly… Pokračovat ve čtení →
A to doslova. Předprodej jsem zahájila ve stejný den jako dlouho plánovanou dovolenou v Českém ráji, původně jsem si říkala, jaká to bude pohodička, pár příspěvků na FB mám připraveno v telefonu a jenom je v průběhu týdne nasdílím přes… Pokračovat ve čtení →
O šest let později Sotva si najdu kamarády, přijde další selekce a já zůstanu sama. Tedy skoro sama. Z nějakého nepochopitelného důvodu skončím vždycky v jedné skupině právě s ní. S dokonalou a vychovatelkami bezpodmínečně zbožňovanou Ambrou. Dlouze se zadívám na její lesklé černé… Pokračovat ve čtení →
„Když sluníčko vychází, Sedmikláska vstává, Načeše si obočí, na motýlky mává. Když sluníčko zapadá, sedmikláska chšadne, Ke spánku se ukládá do postýlky chladné.“ Hladím květ bílé a žluté rostlinky špičkou prstu, jak zpívám, naklání se v rytmu písničky z jedné strany na druhou. „Star, je čas,“ ozve se mi za zády hlas macešky, a já se neochotně… Pokračovat ve čtení →
Prolog Běžím po louce, moje nohy obuté ve třpytivými krystalky vykládaných sandálcích, míjejí ve vysoké trávě jedna druhou „Ves, počkej na mě, přece!“ Křičí Živa a blonďaté lokny jí přitom poskakují kolem hlavy. „Tak přidej. Jsi strašný šnek,“ zasměji se a zvolním z běhu do… Pokračovat ve čtení →
Díky mojí grafičce se mi do ruky dostala skvělá knížka. Pořád nemůžu uvěřit, že jde o autorčinu prvotinu. Vyzvedla jsem si ji osobně v Praze a knížku jsem s sebou vzala na takovou menší vyhlídkovou procházku po těch nejvytíženějších pražských… Pokračovat ve čtení →
Asi vždycky budu taková holka, co prostě jen ráda skládá ze slov věty a z vět příběhy. Nic víc. Nic míň. Nezmění to název profilovky na FB ani jakékoliv množství napsaných knih. Proč? Protože nechci, aby se z toho, co… Pokračovat ve čtení →
Po škole jsme všichni čtyři vyrazili pěšky do místní cukrárny. Asmodeus byl skutečně nadmíru pozorný a zábavný společník. Oproti tomu Daniel se celou cestu plaše usmívá a kradmo mě pozoruje. Je zvláštní. Podmanivý a nesmělý zároveň. Mluví vždycky tiše a… Pokračovat ve čtení →
Podivné setkání Vizte! Sváteční noc v těch osamělých letech posledních. I přišlo křídlatých andělů moc plačících, v dlouhých závojích. Edgar Allan Poe Doufala jsem, že po návratu domů mi bratr nechá aspoň pár minut na vydechnutí, ale rozhodl se… Pokračovat ve čtení →