Měsíc Květen 2020
Na Marcii jsem úplně zapomněla. Oněměle na Asmodea vyděšeně zírám do chvíle, než do mě ramenem šťouchne jeden z Aidanových spolužáků. Málem jsem se leknutím na místě složila. „Jé, sorry. Já nechtěl. Jsi v poho?” ptá se hned. Podezřívavě si… Pokračovat ve čtení →
ale taky horory. Jenže jsem už pár let strašpytel k pohledání – od té doby, co jsem v sedmnácti letech shlédla Kruh, v pokoji se sama zapnula uprostřed noci televize a já jsem strávila noc u rodičů v ložnici na… Pokračovat ve čtení →
Už ve čtvrtek musela Diane a vlastně všechny dívky v Shadows Creek řešit úplně jiný problém. Během dvou uplynulých dnů totiž došlo už ke dvěma únosům dívek v našem věku. Pokaždé je našli následujícího rána s tělem plným šrámů a… Pokračovat ve čtení →
Větší než jsem čekala. Nemyslím psaní, tedy tím nechci říct, že by psaní občas nebylo těžší než to vypadá. Především popisy a akční scény jsou pro mně někdy skoro očistec, protože u jednoho se motám v kruhu a druhý mě… Pokračovat ve čtení →
Osamění Však v hávu zármutku příhody zléobléhat začly králův pyšný hrad;(ach, plačme, nikdy více v záři mdléon zítřek neuvidí vzplát!)kol jeho domu všecka sláva,jež kvetla, nach a jasje zašlé vzpomínky jen truchlá zprávana starý, zašlý čas. Edgar Allan Poe Od… Pokračovat ve čtení →
Tanita z hudebního projektu Vesna ztělesňující bohyni jara Vesnu, autorka šatů je Kamila Vodochodská.. „Ves, počkej na mě, přece.“ Křičí Živa a blonďaté lokny jí přitom poskakují kolem hlavy. „Tak přidej. Jsi strašný šnek.“ Zasměju se a zvolním z běhu do… Pokračovat ve čtení →
V sedm ráno mě budí textovka od Diane. Ahoj, dneska nás čekají nákupy. Doufám, že jsi na mě nezapomněla. Tak v 10. Pa Zamračím se. Zapomněla. Ale nevadí, do deseti času dost. Proč vstává tak příšerně brzy, když máme kvůli… Pokračovat ve čtení →
Tak přesně tuhle větu u nás doma uslyšíte často. 🙂 Spisovatelský rauš, je odborný termín mého muže, kterým popisuje několik po sobě jdoucích dnů, kdy veškerý svůj volný čas ( a často nejen ten) věnuji výhradně psaní na úkor úklidu,… Pokračovat ve čtení →
„Yasminne?” doléhá ke mně z dálky Aidanův hlas. Ležím na měkké posteli a nohy mám vysoko podložené polštáři. Zamžikám. „Yas, konečně,” vydechne Aidan, sotva otevřu oči dokořán. „Co se…“ Zamumlám zmateně. „Kde to jsem?” Rozhlížím se po nevelkém pokoji s… Pokračovat ve čtení →