Obsah následujícího příspěvku mi leží v hlavě už docela dlouho. Pořád tak nějak zrál, přeléval se mi v mozku a já si nebyla jistá, jak ho správně uchopit, protože nejsem a nikdy nebudu motivační kouč. Nesnáším tyhle lidi, co si… Pokračovat ve čtení →
Nebo spíš s bratry Prckovými (přiznávám, že si nejsem jistá, jak to napsat, každý tvar mi přijde směšný). V poslední době blog trochu zanedbávám a radši se věnuju psaní knih, nicméně včerejší návštěva muzikálu Něco shnilého! v Plzni ve mě… Pokračovat ve čtení →
Po delší době jsem se rozhodla pro příspěvek, který bude hodně osobní. A rozhodla jsem se ho napsat proto, že možná právě teď někde sedí nezletilá holka s těhotenským testem v ruce, po tvářích se jí valí proudy slz a… Pokračovat ve čtení →
A vstoupím! Já vím, že na tom rčení něco je. Že bych se měla poučit, ale co když jsem se naučila plavat a podruhé už vodu polykat nebudu? Jasně, proud může být příliš silný a já se taky můžu utopit…. Pokračovat ve čtení →
Protože překlad je někdy doslova otřesný. A tím nemyslím, že by některá slova byla přeložená co do významu špatně. Právě naopak. Někdy je překlad tak doslovný, že musím kroutit hlavou a ptát se, jak tam tohle mohl redaktor nechat. Naposledy… Pokračovat ve čtení →
Z nekonečných hlubin vod se vynořil žlutavý ostrůvek pokrytý peřím. Ostrůvek rostl a na dosud dokonale klidné hladině se zavlnily třpytivé hvězdy, které jediné se v temné modři oceánu odrážely. Měsíc tehdy ještě nesvítil. Ani slunce. Opeřený žlutý had se zadíval do… Pokračovat ve čtení →
Protože jsem otevřená osobnost, holka pro každou špatnost, milovnice muzikálů a divadla obecně, která se ráda zasměje, vyrazila jsem v doprovodu své drahé polovičky do divadla na parodii 5O odstínů. No, asi jsem tentokrát měla radši zůstat doma. O čem… Pokračovat ve čtení →
Včera v noci jsem po dlouhé době viděla film s Liz Taylor a uvědomila jsem si, že Shakespeare psal často hry z prostředí Itálie v níž nikdy nebyl. A nikoho to nepohoršuje. Ale zkuste dnes napsat román z prostředí New… Pokračovat ve čtení →
Soustředěně přivazuji jasně červenou pentli k věnci májky, abych zaměstnala ruce i oči, které mi co chvíli bezděčně zabloudí k tmavovlasému urostlému muži s pohledem temným jako sama noc. Veles není partie pro mě. Vlastně představuje všechno, čemu bych se měla vyhnout. Otec… Pokračovat ve čtení →